Druhý díl Earthworma Jima jsem obdivoval kdysi v jedné herně ještě v 90. letech a samozřejmě jsem byl nadšen těmi všemi nápady. Samozřejmě jsem potom oba díly několikrát dohrál, ale jednička mi vždycky přišla taková slabší. Chybí tu jakýkoliv příběh včetně intra a outro je no... úsměvné. Na začátku hry totiž odpálíte krávu, která pak putuje v pozadí celou hrou, načež když hrdina objeví obligátní princeznu, kráva na ni spadne a ještě oba spadnou do lávy :D
Grafika je pestrobarevná a neurazí nikoho ani dnes. Samotný žížalák Jim umí střílet ze samopalu, skákat a přitahovat se a také používat své tělo jako bič či vrtulník. Bič se hodí k zachycování na hácích a přehupování propastí. Toť vše. Jsou tu samozřejmě nějaké powerupy jako energie, lepší zbraň (která je většinou k ničemu) a občas neskutečně otravní nepřátelé (například duchové v pekelné úrovni). Potud klasická plošinovka.
Takových klasických kol je tu pár (skládka, peklo, laboratoř, ostnaté finální kolo). Zbytek tvoří právě ty úlety - takže tu máme pasáže bez těla, souboj při bungee-jumpu, bonusové tunelové závody s vránou, což jsou celkem pohodové pasáže. Pak jsou tu ovšem také podvodní tunely, kde musíte používat batyskaf s omezenou zásobou kyslíku a výdrží a tady budete cedit krev a nadávky. Zejména poslední cesta se prostě nedala stihnout, až jsem si musel najít na youtube že mám narazit na tajnou zásobárnu kyslíku.
A ještě je tu pasáž s čoklem, kterého byste nejradši svrhli do nejhlubších propastí Tartaru. Pes je něco jak lemming, jde dopředu a nezajímá ho co ho sežere, nebo kam spadne. Vy mu musíte zbraní čistit cestu a bičem ho motivovat ke skokům, což zejména při hustě rozesetých plošinkách je prakticky nemožné. Navíc jak se mu něco stane, promění se v krvelačnou bestii, vrhne se na vás, ubere vám životy a ještě vrátí o pár obrazovek zpět.
Samostatnou kapitolou je nezabitelný boss, ke kterému je umění se vůbec dostat (zvlášť poslední skok na plošinku kterou nevidíte) a pak na jeho zabití nestačí ani 3000 nábojů. Dohrával jsem to snad na popadesátý.
Zkrátka a dobře Earthworm Jim je sice klasika, ale přehnaně obtížná a oproti dvojice ani zdaleka ne tak ulítlá.
Grafika je pestrobarevná a neurazí nikoho ani dnes. Samotný žížalák Jim umí střílet ze samopalu, skákat a přitahovat se a také používat své tělo jako bič či vrtulník. Bič se hodí k zachycování na hácích a přehupování propastí. Toť vše. Jsou tu samozřejmě nějaké powerupy jako energie, lepší zbraň (která je většinou k ničemu) a občas neskutečně otravní nepřátelé (například duchové v pekelné úrovni). Potud klasická plošinovka.
Takových klasických kol je tu pár (skládka, peklo, laboratoř, ostnaté finální kolo). Zbytek tvoří právě ty úlety - takže tu máme pasáže bez těla, souboj při bungee-jumpu, bonusové tunelové závody s vránou, což jsou celkem pohodové pasáže. Pak jsou tu ovšem také podvodní tunely, kde musíte používat batyskaf s omezenou zásobou kyslíku a výdrží a tady budete cedit krev a nadávky. Zejména poslední cesta se prostě nedala stihnout, až jsem si musel najít na youtube že mám narazit na tajnou zásobárnu kyslíku.
A ještě je tu pasáž s čoklem, kterého byste nejradši svrhli do nejhlubších propastí Tartaru. Pes je něco jak lemming, jde dopředu a nezajímá ho co ho sežere, nebo kam spadne. Vy mu musíte zbraní čistit cestu a bičem ho motivovat ke skokům, což zejména při hustě rozesetých plošinkách je prakticky nemožné. Navíc jak se mu něco stane, promění se v krvelačnou bestii, vrhne se na vás, ubere vám životy a ještě vrátí o pár obrazovek zpět.
Samostatnou kapitolou je nezabitelný boss, ke kterému je umění se vůbec dostat (zvlášť poslední skok na plošinku kterou nevidíte) a pak na jeho zabití nestačí ani 3000 nábojů. Dohrával jsem to snad na popadesátý.
Zkrátka a dobře Earthworm Jim je sice klasika, ale přehnaně obtížná a oproti dvojice ani zdaleka ne tak ulítlá.
Becherův sen
Pro: Grafika, originální kola a nápady.
Proti: Obtížnost