Na první pohled vypadá druhý díl jako datadisk jedničky, ale zdání klame. Po pohodové obtížnosti nezůstalo ani stopy, čas potřebný k dokončení hry se téměř zdvojnásobil a frustrujících nelogických hádanek znatelně ubylo. Otravné zkoušení všeho na všechno až na výjimky odpadlo, protože k řešení puzzlů je tentokrát zapotřebí použít mozek. Náročnost je občas snad až příliš vysoká, a některé hádanky mi nedávaly smysl ani před vyluštěním, ani po něm.

Prostředí je mnohem víc interaktivní a postavy to nadšeně komentují. Je dobré poslouchat jejich poznámky, protože úrovně jsou plné tajných chodeb a neviditelných tlačítek. Hrál jsem s vytištěnou mapou, což trochu pomáhalo, ale samospasitelné to není. Občas jsem se dostal do neřešitelné situace, typicky před zavřenými dveřmi, k jejichž překonání jsem potřeboval důležitý předmět. Po dlouhém a pečlivém studiu mapy jsem zjistil, že mi mapa nepomůže. Následovalo úmorné prozkoumávání celého levelu, případně i toho nad ním (pod ním). Hledáním jakýchsi šesti zrcadel jsem strávil celý čtvrteční večer, pro červený diamant jsem se musel čtyřikrát prosekat skrz tlupu létajících hadů. Vyplatí se sbírat všechno, protože věc která nemá zdánlivě žádné využití, je o tři úrovně dál nepostradatelná.

Animovaná ústa na stěnách mě honila po Darkmoonu jako nadmutou kozu a já jsem proklínal neuvěřitelně otravný respawn nepřátel. Á propos, ve druhé sklepní úrovni jsem hru málem vzdal. Čárkovat jsem začal až po čtvrthodině sekání, ale i tak jsem napočítal 63 zničených kostlivců. Postupně mi došlo, že je zásoba zřejmě nevyčerpatelná. Jenže vědět a využít znalosti, jsou dvě různé věci.

Nepřátel je přehršle druhů a většina z nich je výzva. Pokud jsou slabí jako jednotlivci, vynahrazují si to počtem. Za všechny zmíním jakési obrněné pásovce a neuvěřitelně odolná létající světýlka. Ta jsou obzvlášť otravná, protože jejich porážka záleží čistě na štěstí. Dají se zabít na prvních pět ran (vyzkoušeno), ale můžete je minout 31x v řadě (vyzkoušeno). Naopak závěrečný souboj mi přišel relativně nekomplikovaný, i když jsem jím strávil poctivou půlhodinu.

Na prvním díle jsem zkritizoval prostředí některých úrovní, ale teď musím autory naopak pochválit. Za zvlášť vydařené považuju spodní dvě patra sklepení a nápadité zdůvodnění nemožnosti spát. Pochválit bych je měl i za místa s "tekutou" mapou oblastí.