S bráchou jsme dlouho hledali nějakou hru pro dva hráče, která by nám vydržela na několik hodin a nejednalo by se přitom o nějakou hříčku, plošinovku nebo závodní titul. Nakonec jsme tedy objevili Divinity, zábavné tahové RPG, prošpikované specifickým humorem a vracející se ke kořenům, kdy vás hry nevedly za ručičku. Zatímco já sáhl po smrtícím kušečníkovi a Madoře s brutálními útoky, bratr hrál za štítonoše a elementárního čaroděje Jahana. Šlo nám to skvěle, zachraňovali jsme jednu oblast za druhou, já nás vykecával z nejrůznějších situací a čas od času jsme i logicky přemýšleli, když jsme se dostali do složitějšího souboje.

Ale jednoho dne nastala chvíle, kdy jsme zjistili, že už se dál nedostaneme. Proč? Protože jsme asi 8 hodin zpátky zabili kouzelnici Icaru, která na nás začala být agresivní, protože někdo z družiny měl vytasenou zbraň. Kdyby nás hra informovala, že jde o postavu, která nesmí zemřít, bylo by to ok, ale zjistit to vlastně až těsně před závěrečným bossem? Člověk projde otravným Chrámem Pramene, dojde k Zandalorově tělu, párkrát to problikne a ono nic, zesnulá Icara jej měla totiž vyléčit. Na diskuzích se sice vývojáři ohání tím, že to má jít i jinak, ale druhou cestu vlastně nikde nevysvětlí. Když jsme pak zkoušeli zabít "spícího" Zandalora, naskočil nám komický error, že jsme neuspěli ve výpravě, protože zemřela důležitá postava. Takhle to měli hoši ze studia udělat i u samotné Icary, protože nemožnost dokončit hru kvůli takové pitomosti člověka opravdu naštve.

I když mne finále docela rozčílilo, pořád jsem u hry strávil mnoho skvělých hodin a bavil jsem se u ní více, než u jiných her, které jsem za posledního půlroku hrál. Hodnocení tedy nechám na devadesátce, jako bych hře dal i v případě jejího dohrání, ale "bug" tvůrcům stejně neodpustím.