Nemám držku a musím řvát jak kdysi trefně přeložili tuto hru ve Score byla pro mě roky naprosto geniální záležitost a ještě nedávno bych ji zařadil na první místo mezi adventurami roku 1995. Po dohrání Gabriel Knighta 2 musím nejspíše první místo přehodnotit, protože k jeho dokonalosti téhle hře přece jen něco chybí.

Určitě tím něčím ale není legendární příběh Harlana Ellisona. Ocitáme se v temné postapo budoucnosti, kde se šílený superpočítač AM vymknul kontrole, vyhladil lidstvo a jen tak pro zábavu si v klecích mučí pětici "hrdinů". A protože se nudí, rozhodl se udělat určitou soutěž. Každého z pětice pošle do jeho nejhorší noční můry, kde musí dokázat nemožné - odhalit jeho slabinu a vypořádat se s minulostí. Zastavím se u oněch hlavních postav. Hrdiny je lze nazývat jen stěží, protože každý z nich z si nese pořádný škraloup a za každého hrajete trošku jinou hru. Upozorním, že bez pořádných SPOILERů se tohle opravdu neobejde.

Ellen je inteligentní žena, trpící fóbii ze žluté. Tu měl muž, který ji znásilnil a zničil život. A Ellen čeká 50 odstínů žluti v pyramidě, která je bránou k jednomu ze zapadlých AMových center a také postavení se vlastnímu strachu. Bezesporu vizuálně zajímavá pasáž, jen hrdinka do té galerie zrůd trošku nezapadá.

Ted, bývalý manžel Ellen byl navenek hodný muž, uvnitř ale podvodník a děvkař. A teď se v magickém hradu musí vyrovnat se svou nevěrou a zachránit Elelninu duši před čarodějnicí a vybojovat boj mezi dobrem a zlem. Úpřimně mě ďábel, anděl, démoni a čarodějky do celkového příběhu moc neseděly, ale jinak je to celkem působivé.

A přitvrzujeme - Gorrister, rapl který dohnal svou ženu do blázince se musí na palubě Zepelínu i v zapadlém baru vyrovnat s tím co ženě dělal, se svou smrtí i "milovanou" tchýní a tchánem.

Benny je sviňák jak když vyšije. Prototyp dokonalého vojáka, který bez skrupulí ve Vietnami zastřelil 4 vojáky z vlastní jednotky. Jako trest se z něj stal opočlověk bez schopnosti mluvit, s nefukčníma nohama a neukojitelným hladem. V džungli musí najít odvahu postavit se mužům co zabil a šílenému obětnímu rituálu domorodců.

Nejbrutálnější pasáž si ale krade Nimdok. Nacistická stvůra, která po boku doktora Mengeleho prováděla ty nejzvrácenější experimenty na vězních v lágru, na Židech aby se ukázalo že je taky žid. A nutnost vzpomenout si na vlastní minulost a postavit se na správnou stranu. Krev, zohavování, zmrzačené děti, něco tak syrového se ve hrách jen tak nevidí.

Závěr v podivné zemi nezemi, kdy pětice hrdinů čelí pomocí získaných pozitivních vlastností částem AMa je naprosto neskutečný a vůbec celý příběh má na adventuru neskutečnou hloubku.

O to víc zamrzí to ostatní. Grafika je i na rok vzniku celkem průměrná. Hratelnost není těžká, ale je neférová. Není problém s množstvím předmětů nebo lokací, ani s tím přijít na to co kde použít. Problém je klasický přístup 90. let - některé předměty jsou mrňavé, další se nehlásí hned ale později. Jiné se hlásí, ale nejdou použít/sebrat hned ale až časem. Občas se něco stane náhodně, občas musíte akce provést v určitém přesném pořadí, jinak smolík.

Zamrzelo mě to ke konci, kdy jsem podle svého nejlepšího svědomí (a s pomocí návodu) splnil i nepovinné vyrovnání se s minulostí. Jenže bylo mi to na prd, protože u dvou postav mi chybělo kouzlo co jsem měl získat, protože jsem to neudělal přesně tak jak plánovali tvůrci. Docela to pak naštve, protože jsem pochopitelně chtěl nejlepší možný konec.

Každopádně i přes mé výtky je I Have No Mouth and I Must Scream adventura s naprosto neskutečným příběhem, který strká do kapsy 99% příběhů z té doby. Jen to není na 100%.