Nějak moc nemám slov. Dlouho se mi totiž nestalo, abych si u adventury oblíbil snad každou z postav. Oxenfree ale není adventura v pravém slova smyslu. Je to takový mix adventury a plošinovky převeden do velice originálního a hezky nakresleného světa, potažmo ostrova, který dříve kypěl životem, ale dnes se jedná o vyžilou vojenskou základnu se stejně vyžilým městečkem.

Nicméně, čím mě Oxenfree ještě potěšil, kromě vytvořeného vztahu k hlavním postavám, tak samotným námětem. Ten je opravdu ze světa těch nejlepších, co současné filmy mohou nabídnout. Vůbec se nedivím, že podobný námět mají v plánu v Hollywoodu zfilmovat. Podíval bych se na něj totiž s radostí. Příběhem jsem opravdu měl pocit, jak kdybych koukal na nějaký epický thriller ne nepodobný Ztraceným. I to nadšení jsem cítil podobné.

Přitom kostra příběhu je v podstatě jednoduchá. Parta kamarádů vyráží na ostrov, aby trošku zapařili a zakempovali. Tento ostrov ale není lecjaký, jedná se o bývalou vojenskou základnu s městečkem, kde dnes nikdo z nějakého neznámého důvodu nežije. Prostě takové město duchů a na kopci vojenská radarová základna. Hlavní postava s kamarádem ale omylem rádiovým signálem otevřou bránu do jiného světa a postupně odkrývají, co se na ostrově dříve dělo a proč v něm je dnes tak pusto. No a jelikož má v sobě hra kopu mystičnosti, tak onou branou do jiného světa se pravděpodobně rozumí branou do země mrtvých. Spolu s velice pěknou animací to samo o sobě vytváří dokonalou atmosféru.

Ona ostatně i diskuze mezi postavami ve hře je super. Hra v podstatě nemá žádný zásek, probíhá jako takový interaktivní film, který ovlivňujete tím, co říkáte a jak se chováte, čímž se opět vracím k tomu začátku. Díky tomu jsem si hru tak užil a díky ní jsem si oblíbil snad každou z postav. Oxenfree sice není na kdovíjak dlouho, ale za pět hodin hraní ve Vás zanechá šrámy, na které si v budoucnu rádi vzpomenete.