Hru jsem dohrál hned po prvním dílu, takže mám poměrně čerstvé srovnání. Každá hra má své kouzlo. První hra je v mnoha ohledech zábavně neohrabaná. Druhý díl je viditelně vypilovaný, zejména v audiovizuálním zpracování. Přesto nedokáži říct, zda je jedna zjevně lepší než druhá. Hodně se liší v jednotlivých aspektech.
Začněme vizuálem a ovládáním. Srovnání je samozřejmě nefér kvůli 8 letem rozdílu, ale Mafia II opravdu exceluje ve ztvárnění města a prostředí. A teď nemyslím jen špičkovou grafiku, ale samotný pocit, že se nacházíte ve 40.-50. letech 20. století. Iluze je perfektní, od oblékání, aut, hudby až po výstavbu města. Strašně se mi líbily detaily zejména v začátku hry, kdy strávíte nějaký čas pěšky, procházíte městem, a potkáváte postavy zapředené do rozhovorů, které se vás vůbec netýkají, ale můžete si je poslechnout, a dávají smysl. Jako úvod do prostředí to bylo perfektní. Škoda, že v pozdější části hry už tady na tyto detaily tak často nenarážíte. S technickým zpracováním se váže i ovládání a UI, které je už příjemně moderní a značné zlepšení od prvního dílu. Animaci postav jsou na špičkové úrovni, a zejména při přestřelkách se chovají krásně realisticky.
Jízda je opět význačnou částí hry. Tak jako mi v jedničce přišlo hodně zvláštní začínat hru s velmi specifickým jízdním modelem automobilovou honičkou, tak ve dvojce autoři nepolevili, a hned od začátku vás dají na zledovatělé silnice. Podle mě to jen přinutí většinu hráčů použít jednodušší jízdní model a už nikdy ten simulační nevyzkoušet. Samotná jízda ve městě se mi principiálně líbila a mám z ní dobrý pocit. Co mi přišlo ale výrazně horší, je skladba silnic a okolní provoz. V jedničce jste měli široké silnice, často s tramvajovým pásem uprostřed, ale nebyl problém snadno auta objíždět. Ve dvojce máte často velice úzké silničky, kde nemáte jak auta objet. Provoz přitom podle mě výrazně zhoustl, takže je průjezd ulicemi často dost nepříjemný. K tomu se přidala zvýšená agresivita okolních aut, nebo možná tupost AI, každopádně se mi velmi často stávalo, že jsem zastavil na silnici, a po 5 sekundách do mě nabořilo nějaké auto (které by v první Mafii bez problémů zabrzdilo). To stejné u odbočování, vyjíždění z parkoviště, atd. Na výpadovkách auta přejíždějí agresivně z pruhu do pruhu bez ohledu na to, jestli tam zrovna jedete. Celkově hodně zvláštní. V jedničce jste také díky radaru věděli, zda můžete bezpečně střihnout zatáčku, to už tady nejde. Místo toho máte permanentní navigaci, což je určitě další sporný bod. Nemám na to jednoznačný názor. Zjednodušuje to hru, ale asi až moc. V první hře jsem si v podstatě pamatoval město, a tady vůbec. Asi bych byl radši jen za nějaké částečně řešení, které mě směřuje ke správným městským částem/nájezdu na most/atd, ale ne úplně konkrétně v každé ulici. Hodně se to projeví i u automobilové honičky - když vidíte čáru kudy jet, tak to není taková zábava. Kdybych opravdu musel stíhat všímat si, za který roh auto zahnulo, hned by mise byla výrazně zapamatovatelnější (a jako pomůcku by spolujezdec na mě mohl pokřikovat "tady myslím jelo vpravo!" - to by bylo super). Jinak hudební stanice v autu perfektní a za to velký palec nahoru.
S příběhem mám trochu problém. Ne, že by byl špatný, snaží se být rozmáchlejší než v prvním díle, což je fajn. Ale je tam záplava postav, se kterými se setkáte jen velmi zřídka, a pak o 5 hodin později o nich někdo začne mluvit jako bych je znal celý život, občas použije jen křestní jméno, občas jen příjmení, často úplně bez kontextu, a já jsem pak totálně mimo a nechytám se. Celkově tam bylo podle mě příliš mnoho postav na tak krátkou hru.
Skladba misí by asi mohla být o něco rozmanitější. Ale hodně oceňuji misi, kde jste zabili sama sebe z prvního dílu (včetně použití stejné hudby), to byl moc pěknej detail. Možná to ale jen bylo tím, že jsem většinou misí projel jak nůž máslem, na střední obtížnost. Až na konci jsem musel něco párkrát zopakovat, jinak vůbec. Takže na střední obtížnost mi přišla hra dost lehká. S tím souvisí obecné zpřístupňování masovému publiku, které je oproti prvnímu dílu dost znatelné. O navigaci v autě už jsem se zmínil. Zdraví se nyní samo doplňuje, což ulevuje jisté frustraci, na druhou stranu to je až přílišné zjednodušení. Přišlo by mi v pořádku kdyby se mi doplnilo mimo přestřelku. Ale když se krčím za sloupem ostřelovanej ze všech stran a čekám až se mi vrátí zdraví do normálu, to je hodně divný. Zároveň by to znamenalo menší počet nepřátel, což bych taky ocenil, protože mě ty desítky mrtvých přišly dost přehnané (i když přehnané to bylo už v jedničce). Dalším zjednodušením je možnost nést libovolný počet zbraní, což jsem vážně nesnášel. V prvním dílu to přidalo trochu strategický a plánovací aspekt, rozmyslet si, co si do mise vezmu. Zároveň vás to nutilo být kreativní a vybírat si ze zbraní padlých nepřátel. Nyní Vito přijde do baru v košili a kalhotech, prohlásí "jsem neozbrojený", ačkoliv u sebe má 4 kulomety, brokovnici a nespočet pistolí. Na druhou stranu, to, že parťáci nemohou umřít, je změna k lepšímu.
Celkově tedy moc pěkná hra, od prvního dílu krásně dopilovaná, ale kvůli přílišné snaze zjednodušit a přiblížit se masovému publiku už bohužel nepůsobí tak zapamatovatelně.
Celkové hodnocení: Výborná
Začněme vizuálem a ovládáním. Srovnání je samozřejmě nefér kvůli 8 letem rozdílu, ale Mafia II opravdu exceluje ve ztvárnění města a prostředí. A teď nemyslím jen špičkovou grafiku, ale samotný pocit, že se nacházíte ve 40.-50. letech 20. století. Iluze je perfektní, od oblékání, aut, hudby až po výstavbu města. Strašně se mi líbily detaily zejména v začátku hry, kdy strávíte nějaký čas pěšky, procházíte městem, a potkáváte postavy zapředené do rozhovorů, které se vás vůbec netýkají, ale můžete si je poslechnout, a dávají smysl. Jako úvod do prostředí to bylo perfektní. Škoda, že v pozdější části hry už tady na tyto detaily tak často nenarážíte. S technickým zpracováním se váže i ovládání a UI, které je už příjemně moderní a značné zlepšení od prvního dílu. Animaci postav jsou na špičkové úrovni, a zejména při přestřelkách se chovají krásně realisticky.
Jízda je opět význačnou částí hry. Tak jako mi v jedničce přišlo hodně zvláštní začínat hru s velmi specifickým jízdním modelem automobilovou honičkou, tak ve dvojce autoři nepolevili, a hned od začátku vás dají na zledovatělé silnice. Podle mě to jen přinutí většinu hráčů použít jednodušší jízdní model a už nikdy ten simulační nevyzkoušet. Samotná jízda ve městě se mi principiálně líbila a mám z ní dobrý pocit. Co mi přišlo ale výrazně horší, je skladba silnic a okolní provoz. V jedničce jste měli široké silnice, často s tramvajovým pásem uprostřed, ale nebyl problém snadno auta objíždět. Ve dvojce máte často velice úzké silničky, kde nemáte jak auta objet. Provoz přitom podle mě výrazně zhoustl, takže je průjezd ulicemi často dost nepříjemný. K tomu se přidala zvýšená agresivita okolních aut, nebo možná tupost AI, každopádně se mi velmi často stávalo, že jsem zastavil na silnici, a po 5 sekundách do mě nabořilo nějaké auto (které by v první Mafii bez problémů zabrzdilo). To stejné u odbočování, vyjíždění z parkoviště, atd. Na výpadovkách auta přejíždějí agresivně z pruhu do pruhu bez ohledu na to, jestli tam zrovna jedete. Celkově hodně zvláštní. V jedničce jste také díky radaru věděli, zda můžete bezpečně střihnout zatáčku, to už tady nejde. Místo toho máte permanentní navigaci, což je určitě další sporný bod. Nemám na to jednoznačný názor. Zjednodušuje to hru, ale asi až moc. V první hře jsem si v podstatě pamatoval město, a tady vůbec. Asi bych byl radši jen za nějaké částečně řešení, které mě směřuje ke správným městským částem/nájezdu na most/atd, ale ne úplně konkrétně v každé ulici. Hodně se to projeví i u automobilové honičky - když vidíte čáru kudy jet, tak to není taková zábava. Kdybych opravdu musel stíhat všímat si, za který roh auto zahnulo, hned by mise byla výrazně zapamatovatelnější (a jako pomůcku by spolujezdec na mě mohl pokřikovat "tady myslím jelo vpravo!" - to by bylo super). Jinak hudební stanice v autu perfektní a za to velký palec nahoru.
S příběhem mám trochu problém. Ne, že by byl špatný, snaží se být rozmáchlejší než v prvním díle, což je fajn. Ale je tam záplava postav, se kterými se setkáte jen velmi zřídka, a pak o 5 hodin později o nich někdo začne mluvit jako bych je znal celý život, občas použije jen křestní jméno, občas jen příjmení, často úplně bez kontextu, a já jsem pak totálně mimo a nechytám se. Celkově tam bylo podle mě příliš mnoho postav na tak krátkou hru.
Skladba misí by asi mohla být o něco rozmanitější. Ale hodně oceňuji misi, kde jste zabili sama sebe z prvního dílu (včetně použití stejné hudby), to byl moc pěknej detail. Možná to ale jen bylo tím, že jsem většinou misí projel jak nůž máslem, na střední obtížnost. Až na konci jsem musel něco párkrát zopakovat, jinak vůbec. Takže na střední obtížnost mi přišla hra dost lehká. S tím souvisí obecné zpřístupňování masovému publiku, které je oproti prvnímu dílu dost znatelné. O navigaci v autě už jsem se zmínil. Zdraví se nyní samo doplňuje, což ulevuje jisté frustraci, na druhou stranu to je až přílišné zjednodušení. Přišlo by mi v pořádku kdyby se mi doplnilo mimo přestřelku. Ale když se krčím za sloupem ostřelovanej ze všech stran a čekám až se mi vrátí zdraví do normálu, to je hodně divný. Zároveň by to znamenalo menší počet nepřátel, což bych taky ocenil, protože mě ty desítky mrtvých přišly dost přehnané (i když přehnané to bylo už v jedničce). Dalším zjednodušením je možnost nést libovolný počet zbraní, což jsem vážně nesnášel. V prvním dílu to přidalo trochu strategický a plánovací aspekt, rozmyslet si, co si do mise vezmu. Zároveň vás to nutilo být kreativní a vybírat si ze zbraní padlých nepřátel. Nyní Vito přijde do baru v košili a kalhotech, prohlásí "jsem neozbrojený", ačkoliv u sebe má 4 kulomety, brokovnici a nespočet pistolí. Na druhou stranu, to, že parťáci nemohou umřít, je změna k lepšímu.
Celkově tedy moc pěkná hra, od prvního dílu krásně dopilovaná, ale kvůli přílišné snaze zjednodušit a přiblížit se masovému publiku už bohužel nepůsobí tak zapamatovatelně.
Celkové hodnocení: Výborná
Paw Patrol: On A Roll!