Na cestě k poznání budou ovečky trpět neboť Bůh nás obdařil respawnem a stíhačkami - Slovo Ubisoftovo, verš 4.
Vlastně nevím, jestli jsem někdy věnoval tak rozporuplné hře takový množství času. Steam hodiny se zastavily na až neuvěřitelné číslovce 30. Čas se s Far Cry 5 zabíjí krásně, obecně jako v každé open world hře. Tentokrát mě ale nedržela příběhová linka nebo skvělý gameplay. Myslím si, že kdyby hra nebyla zasazená v mém oblíbeném prostředí severní Ameriky a kdybych nebyl na neschopence, asi bych to zabalil po pár hodinách.
Úvodem jsme dostali po třetí to stejné jak přes kopírák. Hlavní záporák Joseph si zotročil kus země, vydáte se mu vstříc, něco se podělá, někdo vás zachrání, vylezete na věž, UI nestíhá blikat, aby vás upozornilo na všechno, co budete muset ve hře sbírat, zkoumat, klikat, běhat, střílet a craftit a jde se osvobozovat. Už na začátku se mísí různé pocity. Hra je nádherná. Když jsem poprvé vylezl od Dutche z bunkru, jenom jsem čučel a rozjímal. Šlohnu první pistol a samopal a zjišťuju, že zvuky výstřelů a zásahů jsou hutné, gunplay je typicky farcryovsky intuitivní. Tutoriálový mini ostrůvek prolítnu jak prd a jsem dostatečně navnazenej na Johnův revír.
A tady začne to peklo. Není keř, zatáčka, strom nebo sloup, u kterýho by nestáli tři vidláci, nespotli vás na 100 metrů a nezačli po vás zběsile střílet. Přejet z prvního stanoviště k další misi je utrpení. Nemám žádné vyexpené perky, žádné peníze, vydržím 3 rány, pokud náhodou seženu neprůstřelnou vestu, stačí 2 hity a je pryč. No a jakmile si protrpíte pár genericky osvobozujících misí, přijde peklo v pekle.
Stíhačky. Tak idiotsky vymyšlenou mechaniku jsem ve hře snad ještě nezažil. Jdu k bábě vzít příběhovou misi a uprostřed povinného gulášového obkecávání mezi nás spadne bomba, protože stíhačka. Po druhé mi to stihne doříct, tak vyjedu džípem a za minutu vyskakuju se zlomkem života ven, protože mě rozstřílela stíhačka. Po pár pokusech o sestřelení zjišťuju, že je lepší (a levnější) se prostě nechat zastřelit, protože při respawnu stíhačka zmizí. Obecně nekonečné spawnování nepřátel je hodně kontraproduktivní, protože nutí k používání fast travelu (nebo minimálně v pozdější fázi hry vrtulníku). I tak se mi jich podařilo zabít 1766.
Co se týče idiotských mechanik, nesmím opomenout unášení. Až teprve u Jacoba (kterého jsem hrál naposled) mi došlo, že je v tom dokonce systém. Během hry vaši postavu unesou asi tak 12x. Klidně uprostřed stanoviště mezi 10 přátelskými NPC nebo ve chvíli, kdy se blížíte k další misi, protože máte nějaký plán, jak je plnit, ale toto vám to krásně przní. S tím souvisí dobrej a zároveň blbej příběh. Záporácká rodina mi přijde vesměs hodně zajímavá, především Joseph a Faith jsou pěkně prokreslené a tak nějak chápu jejich motivaci. Co ale nechápu, proč vás někdy mezi 5. a 8. uvězněním už dávno nezabili, když vidí, jak jim nemilosrdně rozkládáte jejich fanatické impérium pod rukama. Obhajování, že MUSÍTE POCHOPIT nebo že posloužíte jako zbraň proti přátelům tu prostě neobstojí. Působí to tupě.
Stejně jako celý setting. Ve FC3 to působilo relativně věrohodně. Přece jen neznámý ostrov uprostřed oceánu, hlavní záporák financovanej narkobaronem. Ve FC4 to už začne skřípat, vymyšlená země v Himalájích a podrobení tamního lidu působí divně. Ale FC5 je v tomto ohledu sci-fi. Vím, že se o američanech říká, že jsou hodně hloupí, ale nechat si v zemi, kde může mít zbroják snad i pes, takto vzít svobodu, jde mimo moje chápání. Působí to nevěrohodně. Nicméně konec je kulervoucně depresivní a vytahuje hodnocení o dost výš.
Mise jsou taková všehochuť. Od předchozích dílů ubylo stanovišť k osvobození, přibylo více vedlejších questů. Některé jsou vtipné (býčí koule, kopání "zombíků do ohně), některé debilní (přejíždění jelenů, obecně zabíjení zvířat nemám moc rád ve hrách, některé frustrující (bránění čehokoliv na čas), ale já si nejvíc užíval ty hikingové. Lezení po skalách nebo procházky lesem za nějakým cílem byly pro mě zážitkem (pokud mi to nekazila zasraná stíhačka). Šmatlání v přírodě tu má svoje kouzlo.
Asi jsem už přišel, proč se mi tak líbí FC3, ale dalším dílům nemůžu přijít na chuť. Byl prostě první, který přinesl tuto formu gameplaye a zároveň je relativně uvěřitelný. New Dawn určitě vynechám a FC6 by se mělo vrátit nohama zpět na zem. Jak přepáleným settingem/příběhem, tak množstvím událostí, které se na hráče hrnou z každého kouta. A i když hodnotím lehce nad průměrem, je pro mě FC5 vlastně hrozný zklamání. V nejlepší formě se tu vrací gunplay, immersive audiovizuál, skvělá hudba, zajímaví záporáci. Zbytek je ztráta času.
Vlastně nevím, jestli jsem někdy věnoval tak rozporuplné hře takový množství času. Steam hodiny se zastavily na až neuvěřitelné číslovce 30. Čas se s Far Cry 5 zabíjí krásně, obecně jako v každé open world hře. Tentokrát mě ale nedržela příběhová linka nebo skvělý gameplay. Myslím si, že kdyby hra nebyla zasazená v mém oblíbeném prostředí severní Ameriky a kdybych nebyl na neschopence, asi bych to zabalil po pár hodinách.
Úvodem jsme dostali po třetí to stejné jak přes kopírák. Hlavní záporák Joseph si zotročil kus země, vydáte se mu vstříc, něco se podělá, někdo vás zachrání, vylezete na věž, UI nestíhá blikat, aby vás upozornilo na všechno, co budete muset ve hře sbírat, zkoumat, klikat, běhat, střílet a craftit a jde se osvobozovat. Už na začátku se mísí různé pocity. Hra je nádherná. Když jsem poprvé vylezl od Dutche z bunkru, jenom jsem čučel a rozjímal. Šlohnu první pistol a samopal a zjišťuju, že zvuky výstřelů a zásahů jsou hutné, gunplay je typicky farcryovsky intuitivní. Tutoriálový mini ostrůvek prolítnu jak prd a jsem dostatečně navnazenej na Johnův revír.
A tady začne to peklo. Není keř, zatáčka, strom nebo sloup, u kterýho by nestáli tři vidláci, nespotli vás na 100 metrů a nezačli po vás zběsile střílet. Přejet z prvního stanoviště k další misi je utrpení. Nemám žádné vyexpené perky, žádné peníze, vydržím 3 rány, pokud náhodou seženu neprůstřelnou vestu, stačí 2 hity a je pryč. No a jakmile si protrpíte pár genericky osvobozujících misí, přijde peklo v pekle.
Stíhačky. Tak idiotsky vymyšlenou mechaniku jsem ve hře snad ještě nezažil. Jdu k bábě vzít příběhovou misi a uprostřed povinného gulášového obkecávání mezi nás spadne bomba, protože stíhačka. Po druhé mi to stihne doříct, tak vyjedu džípem a za minutu vyskakuju se zlomkem života ven, protože mě rozstřílela stíhačka. Po pár pokusech o sestřelení zjišťuju, že je lepší (a levnější) se prostě nechat zastřelit, protože při respawnu stíhačka zmizí. Obecně nekonečné spawnování nepřátel je hodně kontraproduktivní, protože nutí k používání fast travelu (nebo minimálně v pozdější fázi hry vrtulníku). I tak se mi jich podařilo zabít 1766.
Co se týče idiotských mechanik, nesmím opomenout unášení. Až teprve u Jacoba (kterého jsem hrál naposled) mi došlo, že je v tom dokonce systém. Během hry vaši postavu unesou asi tak 12x. Klidně uprostřed stanoviště mezi 10 přátelskými NPC nebo ve chvíli, kdy se blížíte k další misi, protože máte nějaký plán, jak je plnit, ale toto vám to krásně przní. S tím souvisí dobrej a zároveň blbej příběh. Záporácká rodina mi přijde vesměs hodně zajímavá, především Joseph a Faith jsou pěkně prokreslené a tak nějak chápu jejich motivaci. Co ale nechápu, proč vás někdy mezi 5. a 8. uvězněním už dávno nezabili, když vidí, jak jim nemilosrdně rozkládáte jejich fanatické impérium pod rukama. Obhajování, že MUSÍTE POCHOPIT nebo že posloužíte jako zbraň proti přátelům tu prostě neobstojí. Působí to tupě.
Stejně jako celý setting. Ve FC3 to působilo relativně věrohodně. Přece jen neznámý ostrov uprostřed oceánu, hlavní záporák financovanej narkobaronem. Ve FC4 to už začne skřípat, vymyšlená země v Himalájích a podrobení tamního lidu působí divně. Ale FC5 je v tomto ohledu sci-fi. Vím, že se o američanech říká, že jsou hodně hloupí, ale nechat si v zemi, kde může mít zbroják snad i pes, takto vzít svobodu, jde mimo moje chápání. Působí to nevěrohodně. Nicméně konec je kulervoucně depresivní a vytahuje hodnocení o dost výš.
Mise jsou taková všehochuť. Od předchozích dílů ubylo stanovišť k osvobození, přibylo více vedlejších questů. Některé jsou vtipné (býčí koule, kopání "zombíků do ohně), některé debilní (přejíždění jelenů, obecně zabíjení zvířat nemám moc rád ve hrách, některé frustrující (bránění čehokoliv na čas), ale já si nejvíc užíval ty hikingové. Lezení po skalách nebo procházky lesem za nějakým cílem byly pro mě zážitkem (pokud mi to nekazila zasraná stíhačka). Šmatlání v přírodě tu má svoje kouzlo.
Asi jsem už přišel, proč se mi tak líbí FC3, ale dalším dílům nemůžu přijít na chuť. Byl prostě první, který přinesl tuto formu gameplaye a zároveň je relativně uvěřitelný. New Dawn určitě vynechám a FC6 by se mělo vrátit nohama zpět na zem. Jak přepáleným settingem/příběhem, tak množstvím událostí, které se na hráče hrnou z každého kouta. A i když hodnotím lehce nad průměrem, je pro mě FC5 vlastně hrozný zklamání. V nejlepší formě se tu vrací gunplay, immersive audiovizuál, skvělá hudba, zajímaví záporáci. Zbytek je ztráta času.
