Obvykle nemám nutkání psát jen tak komentáře k takhle provařeným hrám, ovšem Dragon Age II je po delší době docela podhodnocená hra, která mě nadchla. Netvrdím nutně, že se jedná o nějaký klenot nebo že by se řadila ke špičce žánru. To vůbec ne. Má ale své kouzlo a v určitých ohledech dodnes exceluje. Ale popořadě...
Zpočátku se nelze nepozastavit nad velmi zastaralou grafickou stránkou. Vedle druhého Zaklínače je to skoro až vtip a téměř nulový posun oproti předchůdci. I s grafickým modem hra stále vypadá na podstatně starší kousek a celkový design světa tomu rozhodně nepomáhá. Šedá a hnědá přebírá nadvládu kam se podíváte a vyblité odstíny občasné zeleně zrovna nezazáří. Ruku v ruce s tím jdou animace a otřesná mimika, která v cutscénách často působí vyloženě směšně, což občas navíc podpoří dabing s nevhodně zbarveným tónem hlasu. Nelze ale říct, že by tenhle fakt výrazně škodil a rozhodně se už našly i novější hry, kde mi tyhle nedostatky vadily podstatně více.
I think this might not be the nicest part of Kirkwall...
Jistě, Merrill, tohle platí o každé části Kirkwallu. Grafika a zvolené barvy ale nejsou jediným problémem. Ať jdete kamkoliv, nikde se nenaskytne jediná příležitost, kde byste si chtěli stoupnout, rozhlédnout se kolem sebe a případně natípat nějaké ty screenshoty. Se vzhledem města si nikdo nepohrál, stavby působí nudně a života v ulicích také moc nenajdete. Ač chápu, že ponurá atmosféra byla bezesporu zvolena kvůli tématice hry a škaredé město má tuhle atmosféru ještě podpořit, tak to nedokážu omluvit, protože se to dá udělat i lépe. Podobně otravné je i neustálé opakování stejně navržených dungeonů. Bez dlouhého přemýšlení jde určitě najít viníky toho všeho v nedostatečném výkonu konzolí a také v uspěchaném vývoji, který se podepisuje i na samotných soubojích, kdy se nepřátelé spawnují přímo před očima, zatím co padlá těla mizí.
Dost ale kritiky. Nelze říct, že by příběh byl originální nebo nějaké mistrovské dílo. Sám o sobě není příliš zajímavý, místy je děravý a nelogický a spousta věcí mi přišla přehnaných či nedostatečně vysvětlených. Na poměry RPG jednoduše průměrné fantasy. Celé je to ale zatraceně dobře napsané. Jednotlivé questy jsou po většinou zajímavé, včetně těch vedlejších, rozhovory nenudí a výběr dialogů dává pocit, že opravdu o něčem rozhodujete a děj se podřizuje vašim volbám. Ano, v určitých momentech se můžete rozhodnout jakkoliv a nic se nemění, ale často to je právě naopak a následky jsou zcela zřetelné. Kapitola sama o sobě jsou pak vaši společníci.
You're leaving? Just like that? What about sex?
Klasicky v party-based RPG člověk chce mít co nejschopnější partu bojovníků, kteří se vzájemně doplňují. No to není můj případ. Chtěl jsem mít v partě Merrill, Isabelu a Varrica a jestli to je dobré složení mě vůbec nezajímalo. Čekání na vtipné rozhovory a reakce mých společníků se stalo mou prioritou stejně jako jejich soukromé příběhy, které naprosto předčily všechno ostatní. Sarkastické poznámky a pošťuchování se v rámci party pak jen umocňuje pocit, že to nejsou jen tak nějací panáci co by vám dělali ocásek, ale postavy s osobností. Celé to nabírá na kráse i tím, že nic nepůsobí vynuceně a třeba u roztomilé naivity Merrill nebo u historek z Isabelina života jsem se několikrát skutečně zasmál.
Jistě jste si všimli, že jsem se ani nijak nerozepisoval o soubojovém systému. Ten je jednoduše ok a rozhodně ničím nenadchne, ale také neurazí. Hlavní síla Dragon Age II tkví v dialozích, komorně pojatém příběhu a hlavně ve společnících, díky kterým mám teď opravdu vysoká očekávání od dalšího dílu. A právě tyhle stránky hry převyšují jinak průměrný zbytek natolik, že musím hodnotit tak vysoko.
Zpočátku se nelze nepozastavit nad velmi zastaralou grafickou stránkou. Vedle druhého Zaklínače je to skoro až vtip a téměř nulový posun oproti předchůdci. I s grafickým modem hra stále vypadá na podstatně starší kousek a celkový design světa tomu rozhodně nepomáhá. Šedá a hnědá přebírá nadvládu kam se podíváte a vyblité odstíny občasné zeleně zrovna nezazáří. Ruku v ruce s tím jdou animace a otřesná mimika, která v cutscénách často působí vyloženě směšně, což občas navíc podpoří dabing s nevhodně zbarveným tónem hlasu. Nelze ale říct, že by tenhle fakt výrazně škodil a rozhodně se už našly i novější hry, kde mi tyhle nedostatky vadily podstatně více.
I think this might not be the nicest part of Kirkwall...
Jistě, Merrill, tohle platí o každé části Kirkwallu. Grafika a zvolené barvy ale nejsou jediným problémem. Ať jdete kamkoliv, nikde se nenaskytne jediná příležitost, kde byste si chtěli stoupnout, rozhlédnout se kolem sebe a případně natípat nějaké ty screenshoty. Se vzhledem města si nikdo nepohrál, stavby působí nudně a života v ulicích také moc nenajdete. Ač chápu, že ponurá atmosféra byla bezesporu zvolena kvůli tématice hry a škaredé město má tuhle atmosféru ještě podpořit, tak to nedokážu omluvit, protože se to dá udělat i lépe. Podobně otravné je i neustálé opakování stejně navržených dungeonů. Bez dlouhého přemýšlení jde určitě najít viníky toho všeho v nedostatečném výkonu konzolí a také v uspěchaném vývoji, který se podepisuje i na samotných soubojích, kdy se nepřátelé spawnují přímo před očima, zatím co padlá těla mizí.
Dost ale kritiky. Nelze říct, že by příběh byl originální nebo nějaké mistrovské dílo. Sám o sobě není příliš zajímavý, místy je děravý a nelogický a spousta věcí mi přišla přehnaných či nedostatečně vysvětlených. Na poměry RPG jednoduše průměrné fantasy. Celé je to ale zatraceně dobře napsané. Jednotlivé questy jsou po většinou zajímavé, včetně těch vedlejších, rozhovory nenudí a výběr dialogů dává pocit, že opravdu o něčem rozhodujete a děj se podřizuje vašim volbám. Ano, v určitých momentech se můžete rozhodnout jakkoliv a nic se nemění, ale často to je právě naopak a následky jsou zcela zřetelné. Kapitola sama o sobě jsou pak vaši společníci.
You're leaving? Just like that? What about sex?
Klasicky v party-based RPG člověk chce mít co nejschopnější partu bojovníků, kteří se vzájemně doplňují. No to není můj případ. Chtěl jsem mít v partě Merrill, Isabelu a Varrica a jestli to je dobré složení mě vůbec nezajímalo. Čekání na vtipné rozhovory a reakce mých společníků se stalo mou prioritou stejně jako jejich soukromé příběhy, které naprosto předčily všechno ostatní. Sarkastické poznámky a pošťuchování se v rámci party pak jen umocňuje pocit, že to nejsou jen tak nějací panáci co by vám dělali ocásek, ale postavy s osobností. Celé to nabírá na kráse i tím, že nic nepůsobí vynuceně a třeba u roztomilé naivity Merrill nebo u historek z Isabelina života jsem se několikrát skutečně zasmál.
Jistě jste si všimli, že jsem se ani nijak nerozepisoval o soubojovém systému. Ten je jednoduše ok a rozhodně ničím nenadchne, ale také neurazí. Hlavní síla Dragon Age II tkví v dialozích, komorně pojatém příběhu a hlavně ve společnících, díky kterým mám teď opravdu vysoká očekávání od dalšího dílu. A právě tyhle stránky hry převyšují jinak průměrný zbytek natolik, že musím hodnotit tak vysoko.
