Pamatuju si, že právě jednička Fablu byla jednou z vůbec prvních her, co jsem kdy hrál. Bez titulků s anglickým zněním, netuše, že nemusím dlouhé hodiny bojovat s jedním zemním trollem nahý s holí v ruce a prostě si můžu koupit vybavení. A i tak jsem byl kouzelným světem fascinován a Fable mi zůstal ve vzpomínkách.

O pár let později jsem se k němu vrátil a projel jsem ho s otevřenou hubou a obrovským nadšením v srdci. Vždyť to má tak neskutečně cool záporáka, skvělý bojový systém a nádherný soundtrack! Při založení účtu na databázi jsem Fablu nostalgicky vpálil stovku a ani jsem nepřemýšlel nad tím, jestli skutečně hra byla tak dokonalá a bezchybná, že si zaslouží perfektní hodnocení. No, a když jsem se k ní letos vrátil, zjistil jsem bohužel, že není.

Celá hra je přeplněná potenciálem. Lore je naprosto fantastický, a když mi hra dovolila poslouchat dobrou čtvrthodinu všechno o lidech a historii Albionu z úst orákula, nadšeně jsem zjišťoval, kolik příběhů v sobě hra vlastně skrývá a jak to scénáristé mají skvěle promyšlené. Až jsem si říkal, že by to všechno materiálem vydalo na celou trilogii o Jackovi (a jeho dvou společnících společně s Williamem Blackem, kteří dostali zmínku akorát prostřednictvím dnes již dávno smazané lore stránky), kde by se odhalily jeho další motivace a původ, které by jedničce dodaly tu pravou hloubku. No, hloubka nakonec nedorazila a dva další díly přinesly akorát pseudo studnu přání dvojky a mdlého, zapomenutelného záporáka trojky. Tohle bohužel totálně podrazilo Jacka, který při znovudohrání působí jako klišé stereotypní maniak s evil plánem zničit svět, který ale vypadá a zní hrozně cool.

Všichni tu hře zazlívají konzolovitost a systém ukládání. S ukládáním souhlasím, nejhorší je to ve chvíli, kdy chcete po konci dohrát ještě pár vedlejšáků, co jste minuli, a musíte všechno projít najednou, jinak se hra vrátí k poslednímu autosavu - před drakem, a veškeré počínání ztratíte. S konzolovitostí naopak nesouhlasím a přijde mi, že zrovna Fable byl konvertován skvěle. Gameplay funguje povětšinou na klasických klávesách, na které jsme zvyklí z ostatních her, a pokud někomu některá nesedí (například běh na pravém tlačítku může být značný nezvyk), může si ji jednoduše v nastavení změnit. Linearita tu sice nějaká je, ale pokud plníte i vedlejšáky, nakonec se stejně budete do spousty oblastí vracet a pár jich objevíte ještě předtím, než vás k nim příběh vůbec zavede. No a bojový systém je sice hrozně jednoduchý, ale zároveň nesmírně zábavný a variabilní.

Co mně ale vadilo hrozně, je stárnutí. Příběh vám dává dojem, že mohla půlka děje proběhnout v několika dnech. Proto je pak zarážející, když kouknete do statistik hrdiny a vidíte, že za dobu hraní zestárl o dvacet let. Co dělá mezi jednotlivými questy, když uběhnou roky? Čeká, až pro něj bude mít cech něco zajímavého? Navíc tomu vůbec nenapovídá okolní svět, který se s vámi nemění a dokonce i vaše manželka po třiceti letech od svatby vypadá pořád stejně.

Když už jsem zmínil matoucí statistiky hrdiny, nemůžu nezmínit hrozné menu, pod kterým se nachází. Je sice pěkné, že máte všechno pod escapem, ale proč tam je inventář? Proč je ukládání a vypnutí hry pod nastavením? Proč jsou knihy schované v deníku hrdiny a ne klasicky v inventáři? Proč tu není možnost předměty prostě zahodit a proč některé z nich není možné prodat, i když je u nich stanovená cena a nejsou příběhové?

Další problém je zdraví NPCček. Sice je to tak realističtější, vzhledem k tomu, že já jsem tu ten nepřemožitelný hrdina, a vydržím tedy mnohem víc než casual nájemný vrah, ale že i ten nejnabušenější společník zemře na dva tři hity mi přijde přehnané. Aspoň si však můžete dopřát tu radost, že takového společníka na nic obětujete ve chrámu Skorma (i když odměny za to dostanete jen v přesný čas za přesných podmínek, což taky nepotěší). U vesničanů a obchodníků je životnost ale mnohem horší, a když pak dostanete quest o doprovázení a úplně u konce vám enemák zabije doprovázené NPC na jednu ránu, je to na zabití.

To by bylo tak nějak všechno, co mi vadí. Jako největší plus bych určitě uvedl vizuální zpracování hry (Anniversary rozhodně prohrává) jdoucí ruku v ruce s nádherným soundtrackem, který z každé lokace dělá atmosférickou záležitost. Dále určitě dynamický a nezastavující příběh s morálními rozhodnutími a výborným koncem. Nesmím také vynechat deník dokumentující příběh z pohledu hlavního hrdiny, díky kterému si před koncem hry můžete skvěle zrekapitulovat, co všechno se dělo (a že se toho dělo hodně). No a posledně moje osobní libůstka, démonické dveře, jejichž úkoly jsou pokaždé zajímavé a originální, a stříbrné klíče, které jsou dobře poschovávané.

Co dodat na závěr? Fable v sobě má spoustu potenciálu a baví, ale potřeboval by plnohodnotně rozvinout záporáka i lore, doladit všechny nedokonalosti a hlavně předělat celé rozhraní na něco přehlednějšího.