První světová válka je v herním i filmovém průmyslu kupodivu ne příliš prošlápnuté téma. Ne tolik, jak by si zasloužila a zdaleka ne tolik jako druhá světová válka. Možná proto, že je méně přehledná díky velkému počtu zúčastněných států, navíc některých dnes již zaniklých. Možná nám dnes připadá tehdejší vojenská technika příliš zastaralá a směšná. Možná proto, že zrůdnosti druhé světové hravě strčily do kapsy tu první. Přesto to byla ale válka stejně zbytečná, zoufalá a těžká jako každá jiná.

Na poměrně krátkou herní dobu se hra snaží sledovat příběhy čtyř hlavních postav. Emila, Karla, Anny, Freddieho a psa Walta. Do toho prochází důležité události a aspekty války. To vše se snaží hra vměstnat do pár hodinového vyprávění. S tím jsem měl od začátku až do konce poměrně problém. Události se rychle měnily. Byly proložené občas suchým a strohým vyprávěním za pomoci mapek, datumů a geografických informací, takže jsem si chvílemi připadal spíš u nějakého dějepisného interaktivního edukativního dokumentu než u hry. Tyto předěly na mě navíc působily poměrně rušivě, protože bránily rozvinout nějaký emotivnější příběh. Jindy zase z ničeho nic rozbíjely postupně budovanou atmosféru, aby se hra zbrkle přesunula jinam a v hlavě jsem tak měl často guláš. Než jsem se zorienotval kde jsem, proč a co mám dělat, už jsem byl zase pryč.

Trochu to zachraňuje alespoň deník jednotlivých postav. Ten bych raději víc rozvinul nenápadně o fakta a samostatné faktické poznámky bych přesunul na úvod podkapitoly nebo nahrávací obrazovku, aby později tolik nerušily.

I tak jsem se u hry ale výborně bavil. Samotné postavy v podstatě nemluví, přesto je díky bublinám s obrázky jasné, o čem se baví, co potřebují, nad čím přemýšlí. Hra se bezvadně hraje, bez jakýchkoliv záseků. Herní prvky jsou skvěle vymyšlené a navržené. Ani na vteřinu jsem se nenudil a jen jsem si pochvaloval, jak nenásilně hra umí tvořit hádanky, dát každé postavě svůj osobitý styl hraní, měnit prostředí, atmosféru, zapojit humor i smutek. A přitom se elegantně a nenásilně vyhýbá pixelhuntingu, nekonečným dialogům, nelogickým hádankám nebo šílenému kombinování předmětů všechno na všechno a dalším advenutrním prvkům, díky kterým 2D adventury tak strašně moc upadly. Do toho luxusní filmová hudba, parádní grafický komiksový styl a cut-scény a je na světě hra, která se rozhodně nemusí za nic stydět. Víc takových.