Herní výzva 2019: "Hra roku"

Série Bioshock jsou asi jediné střílečky, které by se díky nápaditému lore a prostředí uživily i bez akčních prvků. Příběh, nebo spíše to, jak je vyprávěn, je výborný. Prostředí je nádherné a netradiční. Také je to jedna z mála her, kde jsou koridory, bossfighty s big daddies i bezpečnostní systémy tak nějak příběhově a herně přirozené. I když je to všechno tak mimo realitu, hra vás pohltí do světa tak, že vám všechno přijde logické. Jak řekl Andrew Ryan: „It was not impossible to build Rapture at the bottom of the sea. It was impossible to build it anywhere else.“

To ale neznamená, že by se mi akční prvky nelíbily. Použití plasmidů s prostředím připomíná to nejlepší z fantasy stříleček. Vůbec využívání prostředí třeba hackování kamer a střílen vytváří skvělé situace, kde se třeba jen díváte. Pocity ze střelby z brokovnice, granátometu nebo i zvláštních zbraní jako tekutýdusíkmetu je velmi uspokojivý. Při velkých soubojích či příběhově daných zvláštních situacích dojde i na hororové situace a adrenalin.

Co mě zklamalo: Do nahrávek, ze kterých posloucháte příběh, mi mnohdy v lepším případě sípal nějaký nepřítel, v tom horším případě na mě přímo dorážel nějakým křivákem. Nutnost přepínání mezi plasmidy a zbraněmi. Dlouhé nahrávání a nepřehledná mapa. A závěrečný podivný souboj. Je tu i pár menších bugů.