Iconoclasts je docela zvláštní metroidvania. Za prvé bych chtěl upozornit, že je to metroidvania velmi lineární, story-driven a ačkoliv párkrát za hru jsem měl možnost se vracet a s novými schopnostmi znovu prozkoumávat dříve navštívené oblasti, v drtivé většině herní doby jsem byl nucen prostě jen postupovat kupředu. Hra obsahuje dost velké množství užvaněných postav, dialogových oken, dějových zvratů a informací o fungování světa, příběh jako takový jsem ale příliš nevnímal a co mě v hraní pohánělo dál určitě nebyl děj, ale některé herní prvky.

Po herní stránce mi hra přišla výborná. Ovládání přešlo rychle do ruky (hrál jsem na gamepadu) a snad krom toho proklatého rocket-jumpu jsem v tomto ohledu nenarazil na žádné problémy. Hratelnost není ochuzena o souboje s různými potvoráky a hledání skrýší s poklady, jádro hry ale spočívá v nemalém množství logických hádanek. Ty jsou se stále novými možnostmi jak využít klíč vaší mechaničky čím dál složitější, ale puzzly nikdy nejsou překombinované a nikdy jsem se na žádném místě nezaseknul na moc dlouhou dobu.

Co musím zvláště pochválit jsou souboje s bossy. Těch je ve hře přes dvacet a nepodobají se jeden druhému. Ustřílet jde jen minimum z nich a mnohdy způsob, jak se bossákovi dostat na kobylku představuje logickou hádanku samou o sobě. Často je třeba využít všechny vaše schopnosti, přijít na to jak se vyhnout nepřátelským úderům a někdy při souboji ještě k tomu zběsile přepínáte mezi dvěma postavami. Ale osobně mě tyhle pasáže bavily nejvíc a při troše cviku jsem zvládnul všechny relativně v pohodě.

Co se týče negativ, myslím že druhá půlka hry už byla slabší, respektive obsahovala pár hluchých pasáží a zbytečného backtrakingu. Upgrady (tweaky), které jsem si mohl vytvořit z nalezených minerálů, mi přišly nevyužité a až na pár základních jsem je nevyužíval. Nejasně podaný a překombinovaný příběh mě nechal chladným, neustálé dialogové bubliny po čase spíše otravovaly a jediný emocionálnější moment, který mi utkvěl v hlavě byl útěk z měsíční základny a osud Royala.

Přesto všem kdo tomuto žánru holdují, mohu Iconoclasts s klidem v duši doporučit - má moc pěkný vizuál, příjemnou hudbu, bezproblémové ovládání a je na hře vidět, že ji dělali s láskou, péči a propůjčili jí jistou osobitost. Obsahuje výborné souboje, hádanky a zajímavě vyobrazený svět, jen je se třeba připravit, že hra může být místy poněkud otravnější a jiná, než byste čekali.