Hodnotím Gold Edici, která obsahuje datadisk Night of Raven. Původní verzi jsem nehrál.

I druhý díl se odehrává v otevřeném světě omezeném přírodní bariérou. Cestování na širokých cestách kolem hlavního města je relativně bezpečné, ovšem mimo ně jsem umíral co pár minut, protože vývoj postavy začal znovu od nuly. Pro autory hry to bylo určitě pohodlnější, ale já jsem jejich rozhodnutí neocenil. Gothic II (s datadiskem) je totiž hodně těžká hra.

Zvlášť první úrovně jsou pekelně náročné. S výjimkou těch úplně nejslabších nepřátel jsem šel v soubojích od porážky k porážce. Po čase mrchožrouti došli a já jsem běhal od ničeho k ničemu a pokoušel se splnit alespoň nějaký úkol. Když mě vývoj příběhu přivedl zpátky do bývalé Kolonie, ani po několika frustrujících hodinách jsem se nedostal ze břehu řeky a nakonec jsem musel zbaběle utéct. Hra umožňuje několik triků, díky nimž jsem zkušenosti přece jenom nasbíral, ovšem nepřemožitelný jsem se nikdy nestal.

Stálo za to zatnout zuby a počátečních deset hodin silou vůle přetrpět, protože odměnou mi bylo skvěle napsané epické dobrodružství v chytlavě vymyšleném a překrásně vymodelovaném světě. Všechno co bylo v jedničce skvělé, je ve dvojce ještě lepší. Dokonce i kritizované a nenáviděné ovládání se zlidštilo. Bojový systém mi přišel propracovanější a variabilnější. Zvěřinec se rozrostl, prostředí je pestřejší a paleta možností širší. Příběh je přísně lineární a výběr frakce ho ovlivní jen málo. K dispozici jsou tři, dvě válečné a jedna magická.

Datadiskový svět Jarkhendar je téměř samostatná hra. Dá se úplně ignorovat, ale byla by to věčná škoda, protože obsahuje unikátní nepřátele, charismatický svět s monumentálními stavbami a exotickou atmosférou. Navíc slouží jako zdroj cenných zkušeností a umožnil mi vycvičit postavu na úroveň, s níž jsem se odvážil vrátit do Kolonie a přežil tam. Po splnění tamního stěžejního questu skončila druhá kapitola a hra dostala nový náboj.

První dvě kapitoly je Gothic II výborná hra, ovšem v té třetí kvalita vystoupala do nebes. Nikdy bych neřekl, co pár strategicky rozmístěných nepřátel udělá s už docela známým a relativně přívětivým světem. Atmosféra znatelně zhoustla a potemněla. Paranoidní pocit neustálého ohrožení se stal mým nerozlučným společníkem a já jsem jenom zíral, co si pro mě Piranha Bytes připravili. K jednomu z důležitých úkolů, kdy jsem čelil skupině smrtelně nebezpečných protivníků, jsem se shodou náhod dostal v noci a i proto na něho dlouho nezapomenu. Protahovaný souboj s dynamikou - udeř, uteč a potom zírej s otevřenou pusou na tu skvělou grafiku, byl opravdu nervy drásající a strašidelný.

Chyb je jen málo. Vadilo mi pořád ještě trochu toporné ovládání, nebo zneužitelné bugy hry. Na druhou stranu, občas jsem jim ze srdce poděkoval. Jistou chybou je i obtížnost, které mě často pořádně zaskočila. Vyloženě zlomyslná je násobně se zvyšující náročnost na učební body při překonání určité hranice dovednosti. Část posilujících předmětů jsem vyplýtval už na začátku, místo abych je syslil pro podobné případy a pak jsem toho hořce litoval. Původně jsem chtěl zkritizovat i závěrečný dungeon, ale v pozdějších oblastech se vyrovnal svému protějšku z prvního dílu a možná ho i předčil.