Contracts je vzhledem k vývinu série v mnoha ohledech zpátečnickým dílem, ale na druhou stranu úspěšným pseudoremakem a stále zábavnou hrou, což možná tvrdím jen kvůli neznalosti prvního dílu. Svěží design misí se sice někam vytratil, ale pořád jde o vysoce kvalitní produkt převyšující své soky o několik stupňů a honosící se stále účinně úchylným humorem v čele s kamennou tváří 47ky. Úhlavním problémem černého káčátka série je celková jednotvárnost prostředí s dosti rozházenou dějovou linkou, která je naštěstí doprovázená hudbou opět pod taktovkou Jespera Kyda. Design misí je mírně řečeno na jedno brdo – neříkám, že je hra se stíny a tmavá nota prostředí nezajímavá, ale všeho s mírou. Ty asijské levely jsem vždy musel protrpět. Na druhou stranu IO nepolevilo od nápadů a cením si faktu, že zachovali Hitmanovi jeho cynickou tvář a stylový feeling, díky němuž je tak čitelný.