Mario Party 8 je jednou z her, které jsme se ženou dostali společně s konzolí Nintendo Wii. Když jsem hru spustil poprvé, připadala mi jako hrozná ptákovina a po chvíli jsem ji vypnul. Rozhodl jsem se ale dát tomuto pro PC hráče netradičnímu kousku druhou šanci a dobře jsem udělal. Jde totiž o takové notně vylepšené "Člověče, nezlob se!" a ve více hráčích je o zábavu na dlouhou dobu postaráno.

Ze čtrnácti hratelných postav jsem si vybral ducha jménem Boo, žena dinosaura Yoshiho a hurá s nimi do lítých bitev proti naštvané dvojici Wariovi a Waluigimu. Házení kostkami je, jako v každé deskovce, o náhodě a zde je to snad ještě horší, než ve skutečnosti, ale šance má každý hráč stejné. Chození po desce celkově nestojí za moc, naštěstí po každém kole přijde na řadu některá z miniher, která tyto nudnější pasáže zpestřuje.

Některé minihry jsou sice úplně pitomé (třeba stříhání provázků, spouštějících vystřelovací pružiny), ale většinou se jedná o parádní blbůstky, jež využívají pohybové ovládání konzole na maximum. Do hry také promlouvá použití bonbonů, které mi přidaly speciální vlastnosti, a já jsem tak mohl protihráče obrat o nějaké ty zlaťáky, ale především také o hvězdy, které jsou tím nejdůležitějším faktorem pro vítězství.

Hra obsahuje celkem šest desek, z nichž se mi nejvíce líbí město, ale ujde i vlak nebo cesta za pokladem na ostrovech. Naopak moc nemusím strašidelný hrad a Bowserovu vesmírnou desku pouštím opravdu minimálně, protože mě vůbec nebaví.

Chtěl jsem si samozřejmě odemknout i dvě postavy, které ze začátku nelze použít. Na to je ale třeba dokončit celou hru, tedy všech šest desek naráz a jedna náhodně vyhraná postava se zpřístupní. Já chtěl především rytíře, ale samozřejmě to padlo jako na potvoru na želvu s helmou a kladivem Hammer Bro. Nevadí, dohrál jsem hru znovu, abych posléze zjistil, že Blooper není žádný bojovník, ale oliheň. Přesto od jeho odemčení nehraji za žádnou jinou postavu.