Plešatý antagonista vraždí počtvrté a tentokrát záludněji, než kdy dříve. Systém náhodných smrtí je velice příjemným zpestřením a ač se v každém případě jedná o až očividné vybízení (cíl zakopne pod obrovským lustrem obložený C4kou), některé nápady jsou skvěle promyšlené (výměna pistolí). Od trojky značný posun v grafice i v interakci s okolním prostředím a hlavně v příběhu, který příjemně graduje a je zakončen kulervoucím epilogem. Cest je nyní více a přestože jsou stále hodně nalajnované, nabízejí spolu s rozvinutým arzenálem a možnostmi poměrně širokou paletu dobrání se k cíli. Dalším svěžím vánkem je volba uplatit svědky, popř. naprosto změnit identitu nebo zobrazení split-screenu při důležité události. Hlavní je, že zůstal Jesper Kyd a humor, tolik specifický pro tuto sérii. Stále však ve mně dřímá pocit, že Hitman ještě zdaleka nevyužil svého potenciálu a upřímně doufám, že delší pauza před pátým dílem bude jen důsledkem nově ztvárněného herního konceptu, který se na nějaké předem dané události nebude ohlížet a jen si spokojeně žít ve svém vlastním světě, dokud nedorazí ten málomluvný bastard s čárovým kódem na zátylku.