Call of duty 4: Modern Warfare NENÍ nejlepší, nejchytřejší ani nejzajímavější hrou roku 2007 (ano, BioShock zanechal příliš silné citové pouto), pokud bych ale měl ukázat na akcí nejvrchovatější FPSku (čtěte řežbu) celého mého malého života, Call of duty 4 zaujme suveréně první příčku. Hrací doba možná není silnou stránkou hry, na rozdíl od prvního a druhého dílu je singelplayerová kampaň o půlku kratší, ale zároveň je o půlku zábavnější a o pět půlek nadupanější.
K čertu s II. světovou, zbytečně svazovala scénáristům a programátorům ruce. Konec monotónnímu prostředí, konec povinným vítězstvím spojenců a oslavě americké vlajky. Na programu jsou tentokrát supermoderní technologie a zbraně hromadného ničení. To se nemusí zdát jako nejšťastnější krok (vzhledem k tomu jak moc toto téma aktuální je), ale žádný strach, Call of duty 4 neobsahuje ani špetku politické korektnosti a nesnaží se to zamluvit, i když se to tvůrcům díky skvělé hratelnosti a neutuchající akci bezstarostně daří.
Technická stránka hry je nade všechna očekávání, HW nároky jsou průměrné a přece ve výsledku je forma ohromující. Nejlépe to jde asi vidět v misi v Černobylu, kde je hráč donucen dýchat s prostředím a uvědomuje si, že důležité je každé stéblo trávy. A při zkoumání si uvědomí, jak moc hezký je pohled na radioaktivní svět skrz barevný filtr a poletující prach. Účelové, přesto nádherné. A tak je to se vším. Pro AI je Call of duty 4 velkým skokem, nepřátelé se kryjí jako o život, střílí za roh, spolubojovníci naopak chytře luští problémy s valícími se hordami nepřátel, házejí granáty atd. Skript je skript, tady ale neruší a pomáhá udržet atmosféru. Automatické ukládání potěšilo, až na jeden moment. Ano, věřím, že jste to také zpozorovali, na konci mise v Černobylu jste asi tři minuty pod silnou nepřátelskou palbou, na nějaký save ale zapomeňte. Pokud ty tři minuty přežijete, se zbytkem sil musíte ještě absolvovat běh s parťákem, kterého musíte nést, k vrtulníku. A to se samozřejmě nevydaří. Na 20. Pokus vyhráno. 20x3 = 60 minut otravného střílení na jednom místě. Horor.
Co si zase zaslouží facku, je konec hry. Nevím, co je to za syndrom zkaženého závěru, kterým trpí většina mnou posledně dohraných titulů. Relativně je ještě Call of duty 4 to lepší, v porovnání s jedním starším nejmenovaným FPSkem jsem se ale musel zasmát. Honička na silnicích a mostu je dobře dravá, jakmile mají ale přijít vysvětlovačky a utnutí dějové nitě, jde to do kytek. O tom to ale není. Bavil jsem se výborně. Proto nakonec Call of duty 4 dostává 80% s příklonem k nižšímu stupni hodnocení, čím víc se vám předchozí díly série líbily.
K čertu s II. světovou, zbytečně svazovala scénáristům a programátorům ruce. Konec monotónnímu prostředí, konec povinným vítězstvím spojenců a oslavě americké vlajky. Na programu jsou tentokrát supermoderní technologie a zbraně hromadného ničení. To se nemusí zdát jako nejšťastnější krok (vzhledem k tomu jak moc toto téma aktuální je), ale žádný strach, Call of duty 4 neobsahuje ani špetku politické korektnosti a nesnaží se to zamluvit, i když se to tvůrcům díky skvělé hratelnosti a neutuchající akci bezstarostně daří.
Technická stránka hry je nade všechna očekávání, HW nároky jsou průměrné a přece ve výsledku je forma ohromující. Nejlépe to jde asi vidět v misi v Černobylu, kde je hráč donucen dýchat s prostředím a uvědomuje si, že důležité je každé stéblo trávy. A při zkoumání si uvědomí, jak moc hezký je pohled na radioaktivní svět skrz barevný filtr a poletující prach. Účelové, přesto nádherné. A tak je to se vším. Pro AI je Call of duty 4 velkým skokem, nepřátelé se kryjí jako o život, střílí za roh, spolubojovníci naopak chytře luští problémy s valícími se hordami nepřátel, házejí granáty atd. Skript je skript, tady ale neruší a pomáhá udržet atmosféru. Automatické ukládání potěšilo, až na jeden moment. Ano, věřím, že jste to také zpozorovali, na konci mise v Černobylu jste asi tři minuty pod silnou nepřátelskou palbou, na nějaký save ale zapomeňte. Pokud ty tři minuty přežijete, se zbytkem sil musíte ještě absolvovat běh s parťákem, kterého musíte nést, k vrtulníku. A to se samozřejmě nevydaří. Na 20. Pokus vyhráno. 20x3 = 60 minut otravného střílení na jednom místě. Horor.
Co si zase zaslouží facku, je konec hry. Nevím, co je to za syndrom zkaženého závěru, kterým trpí většina mnou posledně dohraných titulů. Relativně je ještě Call of duty 4 to lepší, v porovnání s jedním starším nejmenovaným FPSkem jsem se ale musel zasmát. Honička na silnicích a mostu je dobře dravá, jakmile mají ale přijít vysvětlovačky a utnutí dějové nitě, jde to do kytek. O tom to ale není. Bavil jsem se výborně. Proto nakonec Call of duty 4 dostává 80% s příklonem k nižšímu stupni hodnocení, čím víc se vám předchozí díly série líbily.
Inscryption