Inkvizitor Cadash, pašerák Carty, plenitel profesí, ale šampion s dobrým srdcem dotáhl své bezmála stohodinové tažení do konce, leč namísto zaslouženého odpočinku chroupe hořkosladké plody své mamutí časové investice.
Inquisition uzavírá pomyslnou trilogii Dragon Age, která je pro mě symbolizovaná především v metafoře dítěte, které se nejprve snažilo dosáhnout věhlasu svých starších sourozenců, poté se pokusilo jít vlastní cestou, což se ukázalo jako báječný nápad plný omylů, aby se nakonec pokusilo opájet vlastní výjimečností, byť právě tím se paradoxně postavilo do řady šedého nikoli strážce, ale průměru.
Nejprve tedy, co hra dělá dobře. Dokreslím oblouk, který jsem začal u komentáře k prvnímu dílu tím, že uznám, že mě konečně zajímá svět i mytologie Dragon Age a co víc, konečně mi dává smysl zajímat se o jednotlivé rasy. Konečně mám pocit, že je vše domyšlené, setkání se starými známými místy nahání husí kůži a z každého mám upřímnou radost a to i často navzdory mým antipatiím k těm samým postavám v předchozích hrách série.
Scenáristi se však vytáhli nejen u nostalgie, nýbrž opravdu každý jeden nový parťák je zábavný a svým dílem práce přispívá do celkového dojmu, že hlavní postava Inkvizitora opravdu patří do nějakého, i kdyby třeba notně dysfunkčního celku. Může to třeba chvíli trvat, ale věřte mi - zamilujete si každou z nich.
Zlepšení doznal i holý příběh, který rozhodně není nikterak bravurní, ale hlavní padouch zaujme a přiběhové lokace - tedy lokace, které nejsou open worldové - se počítají na úplně jinou kvalitu, než kterékoli jiné v sérii. Tyto lokace mají neuvěřitelnou dynamiku, s jejich designem někdo viditelně strávil spoustu bezesných nocí a příběhové části v nich vyprávěné jsou v nich neuvěřitelně ukotvené. V těchto místech hra ukazuje to vůbec nejlepší, co může nabídnout, a tato místa jsou důvodem, proč si Inquisition zahrát.
K těmto lokacím hraje nádherná hudba, i kdyby šlo i jen o ten nejzavšivenější popěvek.
Proč ale nehodnotím lépe?
Za prvé si hra ublížila tím, že do ní bylo násilím na úrovni inseminace dobytka vpraveno několik otevřených lokací. Tyto se dají snadno považovat za filler a po jejich projití a dokončení questů v nich se u lidí s prací na plný úvazek a zdravým společenským životem musí nevyhnutelně projevit syndrom ztraceného času. Nadpoloviční většinu jejich náplně tvoří sběratelské úkoly typu pět kůži z medvěda, dva entí pestíky, patnáctero tydlifidly a kvadrilion bambáren - a to vše jen proto, abyste získali agenta, s nímž se už setkáte jen písemně, případně se dočkali sedmiřádkového poděkování a odměny v podobě tretky.
Každý jeden aspekt hry mimo příběhové lokace byl navržen zcela bez ohledu na hráčův čas. Jakoby vývojáři zcela nedovedli vyhodnotit, co tvoří kvalitní a zábavnou část hry - je tu mamutí crafting, při jehož využívání vám soustavně chybí důležité informace, je tu spousta úžasného lore, ale musíte číst tuny textu knih a poznámek a to celé je k pláči, protože mimo to se s ním nijak dál nepracuje a ty opravdu zajímavé kousky vám utečou, protože jsou rozředěny v hektolitrech zbytečností.
A to je přesně důvod, proč hra nemůže dostat vyšší hodnocení - je totiž ROZŘEDĚNÁ. Nesporně je v ní spousta kvalitního obsahu, ale ten přebíjí ohromná tsunami průměru.
Úplně nejhorší je potom War Table, což je mechanika mobilních her vražená zbytečně do hry. Čekáte klidně šest hodin, než se mimo obrazovku vyřeší quest, který byste ale chtěli plnit vy! Jedna z nejpodstatnějších událostí pro svět hry - volba nové Divine - se pro vás stane mimo monitor a vy dostanete shrnující text! Nechci ani přemýšlet, kolik obsahu mi uteklo, protože jsem prostě dokončil hru dřív, jelikož se mi na tohle nechtělo čekat.
Vrcholem celého zklamání je samotný závěr, kdy zřejmě ani sami autoři nepředpokládali, že to tam doklepe alespoň třetina hráčů a - navzdory upozornění hry, že odteď už nebudete mít možnost vyřešit některé věci - prostě zabijete záporáka, objevíte se na základně, parťáci s vámi prohodí každý asi deset vět a jedou titulku.
Bioware žije většinu své existence přisáté na auře, kterou vydobilo duo Zeschuk & Muzyka, a s každou další hrou je jasné, že byť je studio plné nadaných lidí, chybí manažeři, kteří by okráli sádlo a nastavili priority. A to je Inquisition v kostce.
Inquisition uzavírá pomyslnou trilogii Dragon Age, která je pro mě symbolizovaná především v metafoře dítěte, které se nejprve snažilo dosáhnout věhlasu svých starších sourozenců, poté se pokusilo jít vlastní cestou, což se ukázalo jako báječný nápad plný omylů, aby se nakonec pokusilo opájet vlastní výjimečností, byť právě tím se paradoxně postavilo do řady šedého nikoli strážce, ale průměru.
Nejprve tedy, co hra dělá dobře. Dokreslím oblouk, který jsem začal u komentáře k prvnímu dílu tím, že uznám, že mě konečně zajímá svět i mytologie Dragon Age a co víc, konečně mi dává smysl zajímat se o jednotlivé rasy. Konečně mám pocit, že je vše domyšlené, setkání se starými známými místy nahání husí kůži a z každého mám upřímnou radost a to i často navzdory mým antipatiím k těm samým postavám v předchozích hrách série.
Scenáristi se však vytáhli nejen u nostalgie, nýbrž opravdu každý jeden nový parťák je zábavný a svým dílem práce přispívá do celkového dojmu, že hlavní postava Inkvizitora opravdu patří do nějakého, i kdyby třeba notně dysfunkčního celku. Může to třeba chvíli trvat, ale věřte mi - zamilujete si každou z nich.
Zlepšení doznal i holý příběh, který rozhodně není nikterak bravurní, ale hlavní padouch zaujme a přiběhové lokace - tedy lokace, které nejsou open worldové - se počítají na úplně jinou kvalitu, než kterékoli jiné v sérii. Tyto lokace mají neuvěřitelnou dynamiku, s jejich designem někdo viditelně strávil spoustu bezesných nocí a příběhové části v nich vyprávěné jsou v nich neuvěřitelně ukotvené. V těchto místech hra ukazuje to vůbec nejlepší, co může nabídnout, a tato místa jsou důvodem, proč si Inquisition zahrát.
K těmto lokacím hraje nádherná hudba, i kdyby šlo i jen o ten nejzavšivenější popěvek.
Proč ale nehodnotím lépe?
Za prvé si hra ublížila tím, že do ní bylo násilím na úrovni inseminace dobytka vpraveno několik otevřených lokací. Tyto se dají snadno považovat za filler a po jejich projití a dokončení questů v nich se u lidí s prací na plný úvazek a zdravým společenským životem musí nevyhnutelně projevit syndrom ztraceného času. Nadpoloviční většinu jejich náplně tvoří sběratelské úkoly typu pět kůži z medvěda, dva entí pestíky, patnáctero tydlifidly a kvadrilion bambáren - a to vše jen proto, abyste získali agenta, s nímž se už setkáte jen písemně, případně se dočkali sedmiřádkového poděkování a odměny v podobě tretky.
Každý jeden aspekt hry mimo příběhové lokace byl navržen zcela bez ohledu na hráčův čas. Jakoby vývojáři zcela nedovedli vyhodnotit, co tvoří kvalitní a zábavnou část hry - je tu mamutí crafting, při jehož využívání vám soustavně chybí důležité informace, je tu spousta úžasného lore, ale musíte číst tuny textu knih a poznámek a to celé je k pláči, protože mimo to se s ním nijak dál nepracuje a ty opravdu zajímavé kousky vám utečou, protože jsou rozředěny v hektolitrech zbytečností.
A to je přesně důvod, proč hra nemůže dostat vyšší hodnocení - je totiž ROZŘEDĚNÁ. Nesporně je v ní spousta kvalitního obsahu, ale ten přebíjí ohromná tsunami průměru.
Úplně nejhorší je potom War Table, což je mechanika mobilních her vražená zbytečně do hry. Čekáte klidně šest hodin, než se mimo obrazovku vyřeší quest, který byste ale chtěli plnit vy! Jedna z nejpodstatnějších událostí pro svět hry - volba nové Divine - se pro vás stane mimo monitor a vy dostanete shrnující text! Nechci ani přemýšlet, kolik obsahu mi uteklo, protože jsem prostě dokončil hru dřív, jelikož se mi na tohle nechtělo čekat.
Vrcholem celého zklamání je samotný závěr, kdy zřejmě ani sami autoři nepředpokládali, že to tam doklepe alespoň třetina hráčů a - navzdory upozornění hry, že odteď už nebudete mít možnost vyřešit některé věci - prostě zabijete záporáka, objevíte se na základně, parťáci s vámi prohodí každý asi deset vět a jedou titulku.
Bioware žije většinu své existence přisáté na auře, kterou vydobilo duo Zeschuk & Muzyka, a s každou další hrou je jasné, že byť je studio plné nadaných lidí, chybí manažeři, kteří by okráli sádlo a nastavili priority. A to je Inquisition v kostce.
Pro: Příběhové lokace, hudba, super práce s nostalgií, parťáci a postavy obecně
Proti: Zahlcení nudným obsahem, War Table, naprosto nezvládnutý konec