Píše se rok 2013, končím základní školu a nastupuji na střední. V té době náplní mého života byl posed u počítače, respektive hraní her, sledování youtube a natáčení letsplejů. Sledoval jsem zrovna Sterakdaryho, který v té době, ale vlastně i dnes, dělal videa o zajímavých indie hrách, mezi kterými byl právě Game Dev Tycoon. Sledoval jsem jeho gameplay se spadlou čelistí, jelikož mi v ten moment připadalo, že jsem právě objevil tu nejdokonalejší hru na světě! Naneštěstí v časopise Score byla demo verze, takže jsem neváhal a instaloval.

Game Dev Tycoon je prostá hra, jste mladičkým vývojářem v garáži své mámy a tvoříte hry. Z garáže přesouváte do kanceláře, poté do modernější kanceláře, až nakonec skončíte v obrovském videoherním studiu. A jak ty hry vlastně tvoříte? Tvorba her se dělí na tři fáze, přičemž v každé fázi máte tři kritéria, tři posuvníky, se kterými hýbete a rozdělujete tedy tak úměru mezi jednotlivými faktory. Poté hru vydáte, dostanete hodnocení od kritiků a shrabáváte peníze. Jednoduché, že? Během toho celého také objevujete nové topicy, či nové vlastnosti, třeba lepší AI, podpora volantu, či lepší dialogy, které poté sjednotíte při tvorbě enginu, pomocí kterého tvoříte lepší a lepší hry. Občas pro nějaké větší studio vytvoříte hru a dostáváte podíl ze zisku, když splníte stanovené cíle. Kupujete licence ke konzolím a prakticky sledujete historický vývoj videoherního průmyslu, avšak s menším detailem, že všechny značky jsou přejmenované (máte zde například Vonny, ÜberSoft či Ninvento).

Už tehdy, když jsem Game Dev Tycoon hrál mi přišla jako hrozně návyková hra, u které jsem strávil hodiny a hodiny času. A po těch letech mi přijde návyková doteď, když začnete hrát v deset ráno, že si zahrajete jenom chvilku a skončíte v šest večer, a to jenom, abyste si šli udělat večeři.

Chválím soundtrack, který když jsem po těch letech opět slyšel, tak mě nostalgie vší silou udeřila do obličeje.

Hra mi přijde jednoduchá v tom smyslu, že si ihned osaháte základy a je potom jenom na vás, abyste přišli na to, jak správně máte hry „mixovat“, tak, abyste dostali, co nejlepšího hodnocení. Celkem mi ale vadilo, že když jsem přišel na nějaký vzorec a poté ho s lepším enginem zkusil znovu, kupodivu jsem dostal horší hodnocení. Obecně systém hodnocení je v této hře velice prazvláštní.

I přesto, že je hra žrout času, tak se po čase stává stereotypní, prostě už vám to přijde, že stále děláte to samé dokola a dokola, a čekáte, pokud se něco náhodou nezmění. Bohužel nezmění. Můžete si však skrze steam workshop stahovat módy a nějak si Game Dev Tycoon „přikořenit“, či si můžete zahrát Pirate mode, kde bojujete proti warezákům a dostáváte dopisy od nich, kde vám píšou důvody, proč si hru nechtějí koupit, ale i to vás po chvíli omrzí. Po dohrání hry můžete jenom dělat hry. Nové konzole nevycházejí a prakticky již nemáte co dělat. Chybí mi třeba konkurence, což lze napravit pomocí módu, ale proč tohle není v původní hře? Třeba by byl zajímavý mód, kde by vše bylo nepředvídatelné, jelikož po dohrání je nám jasně, jak se chod dějin bude ubírat. Mohli bychom dělat hry na automatech, což také lze vyřešit pomocí módu, ale opět mi to chybí v původní hře. Třeba mi vadilo, že jsem mohl udělat jenom jednu konzoli najednou, myslím to tak, že bych si chtěl udělat svoji konzoli a k němu i handheld, což nejde.

Když to shrnu Game Dev Tycoon je… pohodová hra. Když ji hrajete prvních několik hodin je to neskutečně zábavná a návyková hra, ale po čase sklouzne do stereotypu a stereotypy mě krutě, ale krutě obtěžují. Stejně tak jako před lety hru přestávám hrát kvůli tomuto problému. Ale i přesto má Game Dev Tycoon místo v mém srdci a rád si na ní zavzpomínám, či po letech opět zahraji.

(Herní výzva 2019 – „Lovec trofejí“)