první dishonored a jeho dlc patří mezi mé nejoblíbenější hry a tak jsem pouštěl druhý díl s velkým očekáváním. a byl jsem ohromen. výborný dynamický soubojový systém s novými schopnostmi a zábavný stealth jsou jen třešničkou na dortu. dishonored 2 je immersive hra, kterou si nezasloužíme a to hned z několika důvod:

level design - nikdo by nic nenamítal, kdyby se mise nesly v tom samém duchu jen v jiných oblastech, ale ne, arkane do každé mise vložili twist: sídlo, které se po stisknutí tlačítka přeskládá, vila, ve které cestujete do minulosti, čtvrť kde jsou dvě frakce a je jen na vás, který cíl si vyberete?

možnost volby - jen málo tvůrců je ochotno vytvořit hru s tím, že minimálně třetinu z ní, hráči neuvidí. hned na začátku si vybrat postavu, která ovlivní scénář ve zbytku hry (nejedná se totiž jen o jiný vizuál, ale rovnou postavu), mise, kde se určitým rozhodnutím připravíte o druhou stranu mince, cestování v čase, kde rozhodnutí zanechají následky do současnosti? tolik peněz padlo a obsah, který tolik hráčů nikdy neuvidí.

vizuál - dishonored mělo vždy svůj typický vizuální styl, nikdy si nehrálo na realistickou grafiku. to ale nic nemění na tom, že hra díky detailům ve světě vypadá nádherně. tak plný a uvěřitelný svět se jinde hledá těžko.

prostředí - celý svět se točí kolem velrybího průmyslu a nejednou jsem zůstal ohromen jak autenticky působí rozhovory npc na ulicích.