Frustrace a nuda v nezáživných šedých chodbách něčeho, co vypadá jako sklad v Tescu. Tak by se dal shrnout MGS2.

Během několika hodin se do sebe zamilovanému Hideo Kojimovi podaží udělat z něčeho, co startuje jako celkem slušný clancyovský trhiller, jakousi polodementní vlastní verzi The Matrix Reloaded. Nemám nic proti magickému realismu, ba dokonce naopak, Zcela nevyvážený rytmus mezi snahou hrát si na politický thriller, filosofické dílo pro středoškoláky a čirou debilní frašku v japonském stylu způsobí ne zmatek, ale rozčarování. V době, kdy ještě pořád velký příběh ve hrách byl poněkud nevídanou věcí mohlo MGS 2 působit jako velmi kvalitní zjevení.
Čas je ale neúprosný a odhaluje, že je to celé jen nesmyslně splácaná změť banálních úvah, patosu a pubertální snahy udělat děj "komplexní".

Ovládání i úhly kamery jsou dnes zoufale zastaralé a způsobují neustálou frustraci. Bylo by tak krasné, kdyby protagonista mohl za pohybu vidět před sebe, což mu ale pohled z vrchu neumožňuje. Když se chceš podívat před sebe, musíš se zastavit, když chceš střílet, kamera tě hodí z jedné roviny do druhé, což je zkrátka otravné.
Škoda, že začátek hry na lodi má spoustu pozoruhodných detailů, které potom zmizí. Potom, co se hra přesune ke kontrole otravného a dementního Raidena a uvrhne hráče do kobek nejšedivější a nejnudnější mořské plošiny na světě. V určitém bodě se stane hra simulátorem pracovníka Tesca, který se něčím nafrčel a zatímco bloudí mezi regály, zjevují se mu obézní dementi na bruslích. Občas musí vypípnout telefon starostlivé přítelkyně. Nebo jiného dementa, který si chce povídat o banalitách.

Přitom hra samotná má řadu dobrých a zajímavých nápadů a jádro stealth hratelnosti by mohlo být skvělé. Na svou dobu excelentní technické zpracování má osobitý styl i dnes a hezky se na to vše kouká.

Jenže stejně jako se přesunem na hnědošedou fádní mořskou plošinu stává hra útrpným a frustrujícím zážitkem, stává se i zcela vymytým a vybledlým oproti předchozímu, daleko lepšímu a poutavějšímu dílu. Chápu, že někdo, kdo to v té době hrál bude okouzlen. Ostatně, byl jsem taky. Ale je na čase vyrůst.