Herní výzva 2019 - 5. Adaptace
Tak tohle se nepovedlo tak, jak jsem čekal. První Metro mě bavilo fakt hodně, druhé už nebylo ono, ale stejně jsem si ho užil. Ale to třetí mě zklamalo na tolika frontách, že jsem rád, že je to za mnou.
Začnu klady. Graficky to je pěkné, to jo. HW náročnost taky není nic drastického a pokud nepotřebujete ty nejvyšší detaily, vystačíte si i se starou šunkou. Prostředí se mění, hezky to odsýpá a třeba klidné pasáže v lokomotivě Aurora a vagónech za ní jsem si vyloženě užíval. Bavilo mě se tam jen tak procházet, kecat s kolegy a sledovat ubíhající krajinu venku. Akční pasáže vcelku baví, pocit ze střelby je dobrý a to různé upgradování zbraní mi taky dělalo radost. Overall se to docela dobře hrálo a minimálně v první části hry to vypadalo na další pecku z pera studia 4A. Jenže jsou tu nějaká ALE.
Že je Artyom němý, to už jsme si zvykli v minulých dílech (přestože v loadovacích obrazovkách tu hubu nezavře), ale zde je to tak trapné a do očí bijící, že nad tím zůstává rozum stát. Vyloženě trapné jsou situace, kdy Artyoma shání celá posádka vlaku, jdeme kolem vysílačky, kde nám kolonel pořád říká věty typu "Artyom, come in!" a ten Lojza prostě neodpoví.
Stealth pasáže jsou zde naprosto zbytečné. Je úplně jedno, zda enemáče oběhneme, uspíme nebo prostě vystřílíme, tak jako tak se dostaneme do místa B a příběh beze změn pokračuje. Open world je zde taky na dvě věci. Autoři se snažili vytvořit jakousi iluzi velkého světa, ale IMHO by udělali lépe, kdyby svět zmenšili a ušetřený čas věnovali lepšímu designu. Prozkoumávání mapy je vcelku zbytečné, kromě součástek a chemikálií, kterých budete mít i bez průzkumu tolik, že si opravíte cokoliv a vyrobíte munici pro celý regiment, jde jen občas najít vylepšení zbraně, ale ty nejsou nijak vzácné a pokud nenajdete jednu támhle, tak bude další támhle po cestě. Průzkum mapy je tedy pouze dobrovolný a motivace k němu je nulová.
To nejhorší je ale pro mě naprosto otřesný design, který jsem u této hry opravdu nečekal. Něco málo zde popíšu, ale ve skutečnosti jsem na některými věcmi kroutil hlavou každých pár minut. Pozor - velké spoilery! Po první části hry, která je dle mého nejlepší, se dostaneme do bunkru v hoře Yamantau. Tu však ovládá skupina kanibalů, kteří tam leta letoucí žerou přeživší přivandrovalce. Uvnitř to však vypadá, že se tam předevčírem odehrál masakr nehorázných rozměrů. Snad v každé místnosti se válí vykuchaná těla, uřezané hlavy, mísy s vnitřnostmi apod. Naprosto nelogické, debilní a zbytečné. Dál se dostaneme do pouště a hra se změní na post-apo ve stylu Mad Maxe. Do ságy Metro mi to vůbec nesedne, ale budiž. Následující pasáž s Dětmi lesa (nebo jak se ti hajzlíci jmenovali) jsem taky přetrpěl a zaradoval jsem se, že se hra opět přesunula do zamrzlého města, jak to u této série mám rád.
Bohužel zde už studiu evidentně došly prachy nebo čas. To, že je to celé prakticky koridor s jedinou možnou cestou mi nevadí, od této hry to očekávám, ale je to zde tak násilně naroubováno, že mi rostly facky na ruce. Všude hromada vraků aut, sutin apod., ale jako zázrakem je táhle mezera, jako zázrakem jsou tyhle jediné dveře otevřené a tak bych mohl pokračovat dlouho. Nakonec se to zvrtne v pomalý průchod vpřed (a bojem s gorilami! WTF!) a častými haluškami způsobenými velkou radiací. Že tam do toho běhá klučina v kulíšku a bez rukavic, to nikomu divné nepřijde.
Korunu tomu nasazují naprosto nelogické detaily jako to, že v podzemí támhle na tom ochozu je barel, ve kterém hoří oheň, přestože se na toto místo nejde nijak dostat. Že pudlina v majáku si nahoře bydlí jak v hotelu a má tam postel, almaru i sporák (který neustále hoří a vaří se na něm jídlo). Že vlastně celá ta výprava v Auroře byla několik tisíc kilometrů dlouhá, ale ani jednou nebyl na kolejích žádný zátaras, koleje jsou v prvotřídním stavu a všichni za jízdy chillujou uvnitř, ale že při pohledu z okna jsou vedlejší koleje najebaný vrakama vlaků, to je v pohodě. Zkrátka podobných nelogických detailů je ve hře stovky a já jako chorobný puntičkář u toho nadávám jak špaček...
Metro Exodus jsem tedy sice dohrál, vcelku se i bavil, ale neubráním se zklamání. Autoři se snažili vytvořit něco, čím Metro vůbec být nemělo a jejich až moc velká vize se jim vymstila. Špatná hra to není, ale není to pro mě ani Metro.
Tak tohle se nepovedlo tak, jak jsem čekal. První Metro mě bavilo fakt hodně, druhé už nebylo ono, ale stejně jsem si ho užil. Ale to třetí mě zklamalo na tolika frontách, že jsem rád, že je to za mnou.
Začnu klady. Graficky to je pěkné, to jo. HW náročnost taky není nic drastického a pokud nepotřebujete ty nejvyšší detaily, vystačíte si i se starou šunkou. Prostředí se mění, hezky to odsýpá a třeba klidné pasáže v lokomotivě Aurora a vagónech za ní jsem si vyloženě užíval. Bavilo mě se tam jen tak procházet, kecat s kolegy a sledovat ubíhající krajinu venku. Akční pasáže vcelku baví, pocit ze střelby je dobrý a to různé upgradování zbraní mi taky dělalo radost. Overall se to docela dobře hrálo a minimálně v první části hry to vypadalo na další pecku z pera studia 4A. Jenže jsou tu nějaká ALE.
Že je Artyom němý, to už jsme si zvykli v minulých dílech (přestože v loadovacích obrazovkách tu hubu nezavře), ale zde je to tak trapné a do očí bijící, že nad tím zůstává rozum stát. Vyloženě trapné jsou situace, kdy Artyoma shání celá posádka vlaku, jdeme kolem vysílačky, kde nám kolonel pořád říká věty typu "Artyom, come in!" a ten Lojza prostě neodpoví.
Stealth pasáže jsou zde naprosto zbytečné. Je úplně jedno, zda enemáče oběhneme, uspíme nebo prostě vystřílíme, tak jako tak se dostaneme do místa B a příběh beze změn pokračuje. Open world je zde taky na dvě věci. Autoři se snažili vytvořit jakousi iluzi velkého světa, ale IMHO by udělali lépe, kdyby svět zmenšili a ušetřený čas věnovali lepšímu designu. Prozkoumávání mapy je vcelku zbytečné, kromě součástek a chemikálií, kterých budete mít i bez průzkumu tolik, že si opravíte cokoliv a vyrobíte munici pro celý regiment, jde jen občas najít vylepšení zbraně, ale ty nejsou nijak vzácné a pokud nenajdete jednu támhle, tak bude další támhle po cestě. Průzkum mapy je tedy pouze dobrovolný a motivace k němu je nulová.
To nejhorší je ale pro mě naprosto otřesný design, který jsem u této hry opravdu nečekal. Něco málo zde popíšu, ale ve skutečnosti jsem na některými věcmi kroutil hlavou každých pár minut. Pozor - velké spoilery! Po první části hry, která je dle mého nejlepší, se dostaneme do bunkru v hoře Yamantau. Tu však ovládá skupina kanibalů, kteří tam leta letoucí žerou přeživší přivandrovalce. Uvnitř to však vypadá, že se tam předevčírem odehrál masakr nehorázných rozměrů. Snad v každé místnosti se válí vykuchaná těla, uřezané hlavy, mísy s vnitřnostmi apod. Naprosto nelogické, debilní a zbytečné. Dál se dostaneme do pouště a hra se změní na post-apo ve stylu Mad Maxe. Do ságy Metro mi to vůbec nesedne, ale budiž. Následující pasáž s Dětmi lesa (nebo jak se ti hajzlíci jmenovali) jsem taky přetrpěl a zaradoval jsem se, že se hra opět přesunula do zamrzlého města, jak to u této série mám rád.
Bohužel zde už studiu evidentně došly prachy nebo čas. To, že je to celé prakticky koridor s jedinou možnou cestou mi nevadí, od této hry to očekávám, ale je to zde tak násilně naroubováno, že mi rostly facky na ruce. Všude hromada vraků aut, sutin apod., ale jako zázrakem je táhle mezera, jako zázrakem jsou tyhle jediné dveře otevřené a tak bych mohl pokračovat dlouho. Nakonec se to zvrtne v pomalý průchod vpřed (a bojem s gorilami! WTF!) a častými haluškami způsobenými velkou radiací. Že tam do toho běhá klučina v kulíšku a bez rukavic, to nikomu divné nepřijde.
Korunu tomu nasazují naprosto nelogické detaily jako to, že v podzemí támhle na tom ochozu je barel, ve kterém hoří oheň, přestože se na toto místo nejde nijak dostat. Že pudlina v majáku si nahoře bydlí jak v hotelu a má tam postel, almaru i sporák (který neustále hoří a vaří se na něm jídlo). Že vlastně celá ta výprava v Auroře byla několik tisíc kilometrů dlouhá, ale ani jednou nebyl na kolejích žádný zátaras, koleje jsou v prvotřídním stavu a všichni za jízdy chillujou uvnitř, ale že při pohledu z okna jsou vedlejší koleje najebaný vrakama vlaků, to je v pohodě. Zkrátka podobných nelogických detailů je ve hře stovky a já jako chorobný puntičkář u toho nadávám jak špaček...
Metro Exodus jsem tedy sice dohrál, vcelku se i bavil, ale neubráním se zklamání. Autoři se snažili vytvořit něco, čím Metro vůbec být nemělo a jejich až moc velká vize se jim vymstila. Špatná hra to není, ale není to pro mě ani Metro.
Pro: Příjemná grafika; akční pasáže; atmosféra.
Proti: Zbytečný open-world; nefungující stealth; designoval to amatér.