Braid je hrou jednoho vývojáře, Jonathana Blowa. Jedná se o hru tak krásnou a zajímavou, až se mi těžko vymýšlí, co mi na ní vlastně vadí. Všechno to totiž dohromady funguje zatraceně dobře.

Ve hře hrajete za Tima, který se snaží najít princeznu. Příběh je vyprávěn skrze krátké úryvky textu, které bývají hodně abstraktní, a je tak trochu diskutabilní, zda Braid vůbec nějaký přiběh má. Mě ale upřímně příběh (který je asi o atomové bombě, filosofii a vědě, ale kdo ví?!) až tak nezajímá. Co mě ale přímo nadchlo jsou samotné hádanky a mechanismy manipulace s časem. Braid sice může ze začátku budit dojem, že se jedná o plošinovku, je to ale ryzí logická hra, a na přesném skákání tu skoro vůbec nezáleží.

Levelů ve hře není moc, což by mohlo někomu vadit. Ono to ale vůbec nevadí, naopak je skvělé, že každý level je jiný a myšlenky hádanek se neopakují. Pokud si chcete herní čas prodloužit, zkuste posbírat všechny hvězdičky, které jsou tak ďábelsky skryté, že jsem se o jejich existenci dozvědel až po dohrání hry. Je až fascinující, jak zajímavé situace dokáže Braid vytvořit kombinací základních jednoduchých mechanismů. K tomu všemu hraje úžasná hudba, která se ke hře navíc děsně hodí. Soundtrack je vlastně tak super, že si ho často jen tak pouštím. A navíc to všechno tak krásně vypadá.

Jonathan Blow se s Braidem trefil přímo do černého. Vytvořil hru, která ovlivnila celou herní indie scénu, a která se mně osobně zapsala nesmazatelně do paměti. Kéž bych se tak mohl vrátit v čase, a zahrát si to znovu poprvé.