Nejsem fanoušek hororových her, ale chápu, že to mají dosti složité. Vyvolat strach bez použití laciných lekaček není nic jednoduchého. Za mě Soma v této oblasti uspěla jen částečně.
Příběh hry se mi líbil. Dle mého názoru je nejzajímavějším aspektem hry. To tak asi bylo i zamýšleno. Pokud vás hra hned od začátku nezaujme a nebudete hledat a poslouchat hlasové záznamy, atd., přijdete o důležité části příběhu a hra vás asi bavit nebude. Vadilo mi ale, že se hra snaží, abyste se cítili provinile za některé své činy, ale nedává vám na výběr, nebo ano? Já tedy na jiné možnosti nepřišla.
Grafické zpracování hry je průměrné a asi není co k němu dodat. Překvapilo mě opravdu dlouhé načítání hry.
Hratelně mi Soma přišla hodně podobná jako všechny takovéto hororové hry. Chodíte, hledáte, řešíte jak si otevřít cestu dál a mezitím se schováváte před něčím, čemu se nemůžete bránit, abyste z toho měli strach. Časem ale zjistíte, jak se kolem nepřátel dostat a strach stejně zmizí. Možná ne úplně, ale velký vliv to má. Je pravdou, že na každé monstrum musíte jít jinak, což je fajn.
Zvláštní mi přijde možnost hýbat s každou krabičkou, tužkou, hrnkem, atd. Není to jen v této hře, ale i mnoha dalších. K čemu to vlastně je? S těmito předměty stejně nemůžete nic udělat. Můžete je jen otočit, podívat se na ně a zase je položit. Ze začátku to může být zábavné, ale ne moc dlouho. Mě osobně to přijde spíše matoucí a je těžší pak najít ty věci, se kterými opravu něco udělat jde.
Pro lidi se špatnou pamětí jako mám já, ve hře chybí nějaké zaznamenání aktuálního úkolu. Stalo se mi, že jsem zapomněla, co vlastně mám hledat. Hlavně pokud jsem od hry musela odejít.
S mým strachem z moře, který mám již od prvního zhlédnutí filmu Čelisti, byla hra (hlavně poslední část) opravdu hardcore.