Vracet se k takto starým hrám je vždy trochu problematické. Hlavně u těch, které jsou naše oblíbené. Máme je v paměti jako klenoty, ze kterých jsme si tehdy sedli na zadek. Může se ale stát, že pokud se k nim vrátíme, můžeme být velice nemile překvapeni.
Hra je samozřejmě ve starých rozměrech a na nových širokoúhlých monitorech (a to já razím přesvědčení, že 16/9 je max a nic širšího nechci) jsou samozřejmostí široké černé pruhy po stranách. Je to prostě stará hra, a pokud si jí chcete zahrát dnes, musíte se smířit s grafickými možnostmi té doby. Když o tom tak přemýšlím, tak původní Price of Persia z roku 1989 zestárl mnohem lépe, než tento díl, protože minimalistická grafika původního dílu není ani dnes nic nesnesitelného. 3D grafika této hry je ale opravdu oproti dnešním hrán někde úplně jinde. Velkou chybu jsem udělala, když jsem si v nastavení zapnula mlhu. Hra se mi úplně rozbila a nebylo vidět vůbec nic. Vedlo to až k tomu, že jsem musela začít novou hru. Když píšu o grafice, tak musím zmínit cutscénu, kde se rozpadá most na několik obřích kusů. U té jsem se opravdu pobavila. Vypadalo to hrozně.
Pro mě asi největším problém, který jsem se hrou měla, byla kamera. Někdy byla ve špatném úhlu, jindy se pořád vracela zpět a přeskakovala. Nemusím asi říkat, že jsem právě kvůli kameře (a možná i mojí neschopnosti se s ní sžít) nejednou umřela. Smrt je sice vždy okomentována vtipnou hláškou hlavní postavy, ale i ta může začít lézt na nervy, když umřete snad už po stý a ještě k tomu zbytečně.
Hra vás určitě nevede za ruku. Na spoustu věcí musíte přijít sami a to je dobře. I když pár rad jak na nepřátele by mě určitě hodně pomohlo. Vlastně by se mi také hodilo pár rad ohledně ovládání. Měla jsem často problém s tím, jak má hrdina být a jaké klávesy mám zmáčknout, aby udělal, co potřebuji (skočil správným směrem) a já se dostala dál. Dostala jsem se i do míst, kde jsem se tak zasekla, že jsem málem se hrou skončila. Myslím, že co se týká skákání ze stěny na stěnu, tak na jeho fungování jsem prostě nepřišla a těmito částmi jsem prošla prostě náhodou. Nikdy jsem si nebyla jistlá, jestli mám jen špatné načasování, nebo se pokouším o úplně špatnou věc.
Líbí se mi obnovování zdraví pitím vody. Dále také, že to hlavní postavě ve vodě klouže a nelze proto šplhat po stěnách.
Přestože myslím, že angličtině rozumím docela obstojně, chyběli mi titulky, alespoň v AJ. Hra je vtipná a je škoda, když jsem třeba o některé vtipy přišla. Možná bych nerozuměla ani s titulky, ale měla bych větší šanci.
I když je hra na dnešní poměry kratší, o to je intenzivnější. Souboje, skákání, vtipy, vše je super.