Na Kirbyho jsem se na rozdíl od Jumase těšila. Roztomilé postavičky smotané z modré a růžové bavlnky se mi líbily. Také jsem se těšila, že si konečně zase zahrajeme společnou hru na Wii, přece jen je to jiný herní zážitek, hrát hru spolu s partnerem, než sama na pc.

Ovládání jsem si osvojila hned a vrhla jsem se na rozmotávání nepřátel. Mě by stačilo, každé kolo projít a mít ho splněné. Ale Jumas nás nutil najít v každém kole tři schované speciální předměty a nasbírat dostatek mincí, abychom získali zlatou medaili. Nejdřív mě to dost otravovalo, protože jak nám to ze začátku nešlo, tak jsme jedno kolo procházeli i třikrát za sebou, ale nakonec mě to chytlo a sehráli jsme se tak, že jsme spoustu kol daly na 100% hned napoprvé.

V některých kolech jsme se proměnili ve stíhačky, jezdili jsme na skateboardu, lítali jsme vesmírnými loděmi, byli velké rychlé rybky nebo jsme stavěli koleje vláčku. Takové osvěžení hry přišlo vždy vhod. Ale ani bez těchto speciálních proměn nemohu říci, že bych se u hraní nudila. Musím se ale přiznat, že jedno kolo jsme nezvládli dokončit na zlatou medaili ani po padesátém opakování.

Většina kol se hrála pěkně, mě nejvíce bavila kola, kde jsme byli proměněni v hasičské vozy. Naopak nejhorší byla kola, která byla na rychlost a také kola, kde foukal vítr a museli jsme v něm plachtit.

Nejsem si jistá, jestli si sama od sebe Kirbyho zahraji znovu, ale určitě se doma neztratí, až si ji budou chtít zahrát děti. Pro drsné hráče to opravdu není, celý svět je hodně infantilní.