Hrála jsem za zapáleného malíře, který žije v horách. Vzbudila jsem se ve světě, kde mi opravdu ošklivá obří krysa vzala klíč od mé reality, takže jsem se za ní musela vydat spolu se svým věrným pejskem, který se nejspíše jmenuje Pixel, ale ve hře na něj volám Aido ;o).

Hra je na motivy Samorosta od Amanita Design, a ta podobnost je opravdu veliká. Ovládání je v kombinaci myši a klávesnice. Dle mého soudu snadné i pro malé děti. Hádanky jsou vcelku logické, měla jsem problémy jen asi u čtyř obrazovek, ale když jsem trochu potrápila mozek, přišla jsem na to.

Při hraní jsem se několikrát zasmála, buď kvůli vtipnému volání postavičky Axela, nebo jeho a Pixelovu chování, které je většinou humorně zpracováno. Nepřátelé jsou opravdová strašidla, být mi deset let, tak se mi o nich určitě pár nocí zdá. Naštěstí je jde přemoci. Nejvíce mě potrápil level, kde jedu v terénním autě, to jsem dělala na několikrát.

Za zmínku stojí i hudba, která do jednotlivých levelů opravdu pěkně sedne. Jedná se o milou nenáročnou hru na jeden večer, ke které se možná za čas vrátím, abych poctivě posbírala všechny kostičky pro mého pejska a všechny tuby s barvou, a mohla tak dokončit své závěrečné mistrovské dílo.