Tak moc a rychle jsem se zabral do hraní čtvrtého dílu, že jsem zapomněl okomentovat a ohodnotit ten třetí. Ten vyšel v roce 1999, já ho poprvé sehnat někdy v době, kdy jsem hry sháněl pomocí různých levných edicí CD Projektu a jiných firem a byla to opět bomba.
Na nic si není potřeba zvykat, grafika totiž vypadá přesně jak by měla vypadat v roce 1999 a přitom si stále drží styl i zobrazení prvních dvou dílů. Je detailní, propracovaná, kouzelně barevná, pohádková. Nic se nezměnilo ani na tom, jak vypadá celý svět, jediná změna tak přišla ve městech. Tady toho můžete postavit opravdu spoustu včetně sedmi druhů jednotek a autoři ty budovy prostě házej halabala bez větší logiky, takže je problém občas najít, co chcete koupit. Naštěstí to tvůrcům došlo, takže vše řeší jedna budovat hrad, ve které si souhrnně nakoupíte všechny jednotky.
Příběhově je to o fous dál než předchozí díl, ale ne zas o moc. V intru sledujeme Catherine, manželku hrdiny Rolanda z druhého dílu. Ten se někam ztratil, její otec král Gryphonheart zemřel a tak se Catherine vydává udělat pořádek do Erathie sužované ničivými válkami. Tvůrci na to šli zajímavě - v sedmi kampaních se na válku podíváme z různých úhlů. Zatímco Catherine se snaží zemi osvobodit, z východu postupují ďábelští Nighoňané a Eofoňané. Na západě situace využívají barbarští a kočovní Krewlod a Talalia, kteří chtějí něco urvat a bojují i mezi sebou. Z jihu se na straně dobra zapojují čarodějové z Brakady a ze severu si armádu nemrtvých chtějí rozšířit nekromanti atd...
Je to slušný nápad, ale kampaně nejdou do hloubky, navíc po projití se nedočkáme žádných gratulaček, shrnutí. Hru provází opět rozanimované obrázky, jen intro a outro je plně animované a řekněme průměrné, když to srovnám s filmečky k Warcraftu nebo Command and Conquer.
Hratelnost se příliš nemění, jen doplňuje a vylepšuje. Jak jsem říkal, v každém městě je nyní 7 jednotek, které jdou všechny vylepšit. Na mapě stále probíhá sbírání artefaktů, boje s random monstry, zabírání dolů a měst a průzkum. U zabírání dolů přišli tvůrci s báječnou novinkou - k dolu se dají přiřadit jednotky, aby jej hlídali - halelujá!!
Samotný hrdina má nyní celkem logicky uspořádaný inventář ala RPG, kde si skládáte artefakty podle jejich vlastností a užitečnosti. A rovněž povyšování a vlastnosti jsou ve stylu RPG - několik schopností a postupné navyšování. Jednou z těchto báječných schopností je taktika, což Vám umožní umístit jednotky až 7 políček dopředu! Bohužel v rámci kampaní vědí tvůrci většinou sami, co hráč "potřebuje" a moc na výběr není. Navíc hrdina se do dalších misí přenáší jen výjimečně, takže ten RPG feeling moc nefunguje.
Co dál? Spousta nových jednotek, nejsilnější už nejsou draci, ale andělé. Náplně misí občas zpestří hledání nějakého artefaktu alias subquest. Bohužel pokud artefakt najde nepřítel, máte smůlu, protože soupeř z 90% bitev uteče a artefakt nikdy nezískáte. Kromě povrchu se můžete vydat i do podzemí (a samozřejmě i soupeř). Jsou tu časované mise, které jsou pekelné a nedají se stihnout bez podvádění - jako příklad bych uvedl nasbírat za tři měsíce 2500 kostlivců!!!
A jak už jsem zmínil je to peklo. Mapy jsou obrovské, navíc i v podzemí, na každé z nich má nepřítel spoustu hradů (v jedné misi jsem jich napočítal 16!), každá mise zabere hodiny. Nepřítel má nevyčerpatelné zásoby, posílá desítky hrdinů obsazovat doly, města a přestože boje jsou většino zvládnutelné, je jich moc a nakonec přijdete o všechno. Na většině map nepřátelé spolupracují a počítač nepokrytě cheatuje. Takové zásoby prostě není možné získat poctivě a tak jsem neodolal, napsal si cheat na neomezené kolo a tušení se mi potvrdilo - dojel jsem až na území nepřítele, který už mě první den bez jediného tahu obsazených většinu dolů.
A tak jsem začal cheatovat taky. Ke každému dobytému městu či dolu jsem přiřadil nacheatované anděly, čímž se z pekelné záležitosti, kdy by mise trvala i den stala jen slušná výzva. Mimochodem i přes to, že jsem soupeře postupně odřezával od zdrojů, ty mu nikdy nedocházely.
Každopádně Heroes 3 je opět fantastická hra, která zachovává vše dobré, přináší hezčí grafiku, pár novinek, jen ta obtížnost je opět šílená.
Na nic si není potřeba zvykat, grafika totiž vypadá přesně jak by měla vypadat v roce 1999 a přitom si stále drží styl i zobrazení prvních dvou dílů. Je detailní, propracovaná, kouzelně barevná, pohádková. Nic se nezměnilo ani na tom, jak vypadá celý svět, jediná změna tak přišla ve městech. Tady toho můžete postavit opravdu spoustu včetně sedmi druhů jednotek a autoři ty budovy prostě házej halabala bez větší logiky, takže je problém občas najít, co chcete koupit. Naštěstí to tvůrcům došlo, takže vše řeší jedna budovat hrad, ve které si souhrnně nakoupíte všechny jednotky.
Příběhově je to o fous dál než předchozí díl, ale ne zas o moc. V intru sledujeme Catherine, manželku hrdiny Rolanda z druhého dílu. Ten se někam ztratil, její otec král Gryphonheart zemřel a tak se Catherine vydává udělat pořádek do Erathie sužované ničivými válkami. Tvůrci na to šli zajímavě - v sedmi kampaních se na válku podíváme z různých úhlů. Zatímco Catherine se snaží zemi osvobodit, z východu postupují ďábelští Nighoňané a Eofoňané. Na západě situace využívají barbarští a kočovní Krewlod a Talalia, kteří chtějí něco urvat a bojují i mezi sebou. Z jihu se na straně dobra zapojují čarodějové z Brakady a ze severu si armádu nemrtvých chtějí rozšířit nekromanti atd...
Je to slušný nápad, ale kampaně nejdou do hloubky, navíc po projití se nedočkáme žádných gratulaček, shrnutí. Hru provází opět rozanimované obrázky, jen intro a outro je plně animované a řekněme průměrné, když to srovnám s filmečky k Warcraftu nebo Command and Conquer.
Hratelnost se příliš nemění, jen doplňuje a vylepšuje. Jak jsem říkal, v každém městě je nyní 7 jednotek, které jdou všechny vylepšit. Na mapě stále probíhá sbírání artefaktů, boje s random monstry, zabírání dolů a měst a průzkum. U zabírání dolů přišli tvůrci s báječnou novinkou - k dolu se dají přiřadit jednotky, aby jej hlídali - halelujá!!
Samotný hrdina má nyní celkem logicky uspořádaný inventář ala RPG, kde si skládáte artefakty podle jejich vlastností a užitečnosti. A rovněž povyšování a vlastnosti jsou ve stylu RPG - několik schopností a postupné navyšování. Jednou z těchto báječných schopností je taktika, což Vám umožní umístit jednotky až 7 políček dopředu! Bohužel v rámci kampaní vědí tvůrci většinou sami, co hráč "potřebuje" a moc na výběr není. Navíc hrdina se do dalších misí přenáší jen výjimečně, takže ten RPG feeling moc nefunguje.
Co dál? Spousta nových jednotek, nejsilnější už nejsou draci, ale andělé. Náplně misí občas zpestří hledání nějakého artefaktu alias subquest. Bohužel pokud artefakt najde nepřítel, máte smůlu, protože soupeř z 90% bitev uteče a artefakt nikdy nezískáte. Kromě povrchu se můžete vydat i do podzemí (a samozřejmě i soupeř). Jsou tu časované mise, které jsou pekelné a nedají se stihnout bez podvádění - jako příklad bych uvedl nasbírat za tři měsíce 2500 kostlivců!!!
A jak už jsem zmínil je to peklo. Mapy jsou obrovské, navíc i v podzemí, na každé z nich má nepřítel spoustu hradů (v jedné misi jsem jich napočítal 16!), každá mise zabere hodiny. Nepřítel má nevyčerpatelné zásoby, posílá desítky hrdinů obsazovat doly, města a přestože boje jsou většino zvládnutelné, je jich moc a nakonec přijdete o všechno. Na většině map nepřátelé spolupracují a počítač nepokrytě cheatuje. Takové zásoby prostě není možné získat poctivě a tak jsem neodolal, napsal si cheat na neomezené kolo a tušení se mi potvrdilo - dojel jsem až na území nepřítele, který už mě první den bez jediného tahu obsazených většinu dolů.
A tak jsem začal cheatovat taky. Ke každému dobytému městu či dolu jsem přiřadil nacheatované anděly, čímž se z pekelné záležitosti, kdy by mise trvala i den stala jen slušná výzva. Mimochodem i přes to, že jsem soupeře postupně odřezával od zdrojů, ty mu nikdy nedocházely.
Každopádně Heroes 3 je opět fantastická hra, která zachovává vše dobré, přináší hezčí grafiku, pár novinek, jen ta obtížnost je opět šílená.
Samorost 3
Pro: Stále skvělá hratelnost, grafika, principy, novinky jako podzemí, taktický mód či levelování a inventář hrdiny.
Proti: Stále ta naprosto šílená obtížnost.