Oukej. Teď asi napíšu něco, nad čím možná někteří budou nechápavě kroutit hlavou a říkat si, jestli se ten Vurhor dočista nezbláznil. Ale jak to cítím, tak to ventiluju - Shadow of the Tomb Raider se mi z této nové trilogie pravděpodobně líbil úplně nejvíce. There. I said it.

V první řadě si totiž myslím, že hra se se svým settingem a atmosférou vrací ke kořenům celé série, ale zároveň si skvěle zachovává svůj moderní styl a pojetí. Jihoamerické džungle jsou snad tím nejtypičtějším prostředím série. Bylo fajn se do nich v kůži Lary, která navíc má své staré dobré akvamarínové tílko z jedničky, podívat v novodobé trilogii tohoto desetiletí. Když už je řeč o samotné Laře (která má patrně neomezené množství onoho zázračného šampónu), opět jí to tu náramně sluší. (Pokud teda nevypadá jako její model z roku 1996, za který, věřte nevěřte, lze také hrát. Doteď nevím, jestli mi to přijde víc směšný nebo děsivý.) Hra i lépe pracuje s jejím charakterem, její minulostí, plus i s jejím přátelstvím se sympaťákem Jonahem. Myslím ale, že hra naprosto promarnila dobrou příležitost, kterou si skvěle nahrála na začátku - doufal jsem, že poté, co Lara odsoudila svět k zániku uzmutím Zlaté dýky, bude napříč hrou více zpytovávat svědomí, plus že jí to lidé budou dávat sežrat. V rámci vývoje jejího charakteru, který už tak je celkem slušný, by jí to jen a jen prospělo.
A hlavně sakra, ta atmosféra! Co na tom, že rozmanitost prostředí už není tak patrná, když SotTR naprosto senzačně pracuje se zvukovými efekty, ruchem lidnatých oblastí, plus samozřejmě hudbou, kterou považuju za jednu z nejlepších ze série. Každá lokace má opět své kouzlo, Peruvian jungle je dobrou expoziční oblastí pro zopáknutí Tomb Raiderovského řemesla, Hidden City nechá nahlédnout do všedního života jihoamerických indiánů, a Cenote je dost slušnou horrovkou, plus bezesporu asi vůbec nejděsivější lokací z celé nové trilogie. Ne že bych měl vyloženě stažené půlky, ale nervózní a napjatý jsem byl stopro. Akorát jich nebylo moc, což mi přijde škoda.

Gameplay zůstává více méně stejný, plus je pravda, že v některých směrech už je poněkud ohraný. Možná ale onen důvod, proč se mi hra tak líbila, tkví i v tom, že SotTR se ze všech dílů nejvíce přibližuje žánru RPG. Kromě klasických zkušeností, vylepšování skillů, zbraní, atd., se zde dají craftit i nové obleky, které jsou daleko podmanivější než v dílu předešlém, plus nově zde jsou i obchodníci. Dokonce ani ty collectibles už nebyly tak otravný, plus optional tombs jsem si vychutnával každým coulem. Klaustrofobní pasáže pod vodou byly teda hustej zážitek, to jako jo. Oceňuji taktéž, že hra ubrala od soubojových pasáží, přičemž se víc zaměřila na prozkoumávání, šplhání a řešení puzzlů, kterých je o trochu více než v předešlých dílech. Samotné souboje jsou opět fajn, ovšem je tam jedna pasáž, kdy z Lary dělají moc velkého křížence Ramba a Terminátora. Jako cool, ale přeci jenom furt je to jen roztomilá dvacítka, která jen krapet umí s bouchačkou. Příběh opět není kdovíjak úžasný, ale velice oceňuji, že ho více propojili s RotTR, respektive ve spojitosti s organizací Trinity, která tu opět vystupuje jako ultimátní padouch.

Ano, já chápu, že se lidem moc nelíbí, že to je furt ta stejná písnička, má to divnou AI, plus oproti předchozím dílům to může působit jako slabý odvar. Nicméně já osobně jsem byl tak uchvácený tou úžasnou atmosférou, skvělým vyprávěním a větším pojítkem na staré Tomb Raider hry (ať už v rámci prostředí, většího počtu puzzlů, atd.), že se mnou tahle hra opravdu asi hnula nejvíc. Ta hra má prostě unikátní kouzlo, které, i přes všechny ty relevantní chyby, z ní dělá fakt parádní zážitek.

Díky, Laro.
(A do příště (v jiné rebootované dimenzi) si zapamatuj, že když mačkám E, chci, aby ses chytla, ty pako.)