Herní výzva 2019 - 5. "Adaptace"

Welcome to Silent Hill mistr Hooooolms.
No dobrá.
Vítejte v zaplaveném Oakmontu, který není zaplaven pouze vodou. Narazíte tu také na spoustu přivandrovalců, na odpor vůči nim, taktéž na podivná nepřátelská stvoření a v neposlední řadě na kupu detektivních případů. A o těch to hlavně je. A co Vás sem vůbec přivádí? Soukromé očko a veterán Charles Reed má vidiny a sny o zatopeném městě a právě tady by se snad měl těchto problémů údajně zbavit. Nebo se alespoň dozvědět jejich původ. A navíc tím podle všeho netrpí sám.

Hra potěší převážně svým podáním detektivky. V otevřením světě získáváte od klíčových postav prvotní indície k případům. Občas dostanete adresu, jindy nějaký ten střípek informací, které je potřeba proklepnout v archívech a po ohledání místa činu si na základě dedukcí vytvoříte jakousi představu toho, co se tu událo. Nebo je to naopak? V tomhle je hra velmi podobná Sherlockovi. A to i se svými přešlapy, ale o tom jindy. Před vyřešením si můžete vybrat, jak případ uzavřete a jaký trest pachatele nemine. Ani tohle rozhodnutí však není konečné. Na řadě je své poznatky zdělit svému momentálnímu šéfovi a během toho se ještě stále můžete na poslední chvíli rozhodnout jinak.

Poznámky a vedlejší případy, na které během svého dobrodružství narazíte, jsou udělány moc pěkně. A mě osobně bavilo pročítat každičký útržek textu, na který jsem narazila. Přicházet tomuto světu a městu na kloub mi přišlo záživné a ohromně mě to bavilo. Je tu i kupa detailů, které velmi potěší. Vyzdvihnu hlavně náhrobky na hřbitově, opravdu, nenechte si je ujít! Či narážky na dění v reálném světě tady u nás. Až mi v hlavě probleskla myšlenka, zda chce Trump opravdu zabít svou matku :D. Atmosféra povedená, postavy zajímavé a namluveny dobrými hlasovými herci. Graficky je hra ztvárněná celkem pěkně, město jsem prozkoumávala ráda, ale časem jsem se začala v domech trochu ztrácet. Interierů je tu totiž jen pár a střídají se stále dokolečka. Oficiální čeština zajisté potěší, místy mi přišla velmi povedená, ale jinak si moc netroufám hodnotit. Soundtrack je výborný a díky podvodním zvukovým efektům a různému chrčení a dunění originální. Audio je pak v některých chvílích parádní a jindy jsem nad ním kroutila hlavou, protože já osobně bych se asi za některý výběr zvuků styděla sama před sebou, natož před světem. Asi nějaký bonusový balíček zdarma... nebo v akci. Doufám, že zdarma...

Pak je tu však soubojový systém, kterého jsem se s každým blížícím se dnem k vydání obávala čím dál víc. A nakonec mě překvapivě bavil. Kdyby tu však žádné takové akční bojové pasáže nebyly, absolutně nic by se nestalo, a dle některých by si hra nejspíš i polepšila. Občas se mi stávalo, že jsem v zápalu boje zapomněla uhlídat životy a detektiv padl mrtev k zemi. To Vás pak hodí hra na nejbližší bod rychlého cestování - k telefonní budce. A to i v momentě, kdy ji ještě nemáte objevenou. Zvláštní to systém.

Nu, a pak jsou tu zápory. Nebudeme zabředávat do toho, že hra je exkluzivně na PC k dostání první rok pouze na Epicu a kritiku si odnesla už jen kvůli tomuto rozhodnutí. Přesuneme se k samotné hře a tam je bohužel nejvíce do očí bijící právě inteligence postav ve městě. Jsem ráda za každou snahu živého otevřeného světa, ale když se Vám po přesunu najednou načte 20 lidí bez zjevného cíle, které bezmyšlenkovitě bloudí a naráží do předmětů i zdí a zabočují trhaně, řeknete si, že byste raději uvítali prázdné město s pár stojícími skupinkami lidí. Tedy minimálně já jsem si to řekla mnohokrát. Však by to i dávalo smysl. Ve městě teď nejsou zrovna dvakrát přívětivé podmínky. Nesnášenlivost na každém rohu a k tomu nepředvídatelné nebezpečné nestvůry jsou podle mě dostatečným důvodem proč být raději zalezlý doma a vyrazit do ulic jen v nejnutnějších případech - když dojde jídlo, léčivo a podobně. Ale ne, nejenže se to tu hemží lidmi jen tak, aby se neřeklo. Ještě na Vás prapodivně reagují, i vzájemně na sebe. Například, když se dostanete k zamořenější části města a vyběhnete s nepřítelem za zády mezi lidi, tak někteří se sice dají na úprk, ale stejně si vyslechnete komentář ve smyslu, že jste se jako Charles nejspíš do čista pomátl, když po Vás něco jde. Dokonce na mě v takové situaci jednou střílel strážník. O potyčkách mezi občany, kdy jeden druhému dává přes hubu (mimochodem s velmi srandovním ozvučením, jak jsem již naznačovala ve třetím odstavci) nebo někdo zastřelí člověka na zalidněné ulici a nikdo na to neraguje, radši ani nemluvit. Nejspíš je to na denním pořádku a jen já jsem tady ta přecitlivělá. :D

Celkově bych The Sinking City zařadila jako šestkovou až sedmičkovou hru, povedenou chytlavou detektivku a jako horší open world. Rozhodně je co vytknout, ale také co vychválit. A zase je to po delší době kousek, který jsem procházela s opravdovou chutí a nadšením z každé nové mise. A ač hru hodnotím procentuálně stejně jako Call of Cthulhu, kterou jsem si střihla chvíli před tím, a rozhodně bych ji v rámci srovnání označila za celkově kvalitnější kousek, tak spíš budu vzpomínat tady na Charlese a jeho svobodnější vyšetřování. Ale je pravda, že tomu jsem také věnovala až trojnásobek času, tedy nějakých 36 hodin.