Syberia je dobrodružné fantasy, kde se hlavní hrdinka Kate Walker(ová) vydá do kouzelného městečka Valadilene, aby uzavřela smlouvu o odkoupení továrny na hračky. Avšak vše se komplikuje smrtí majitelky a tomu všemu nasazuje korunu skutečnost, že dědic je stále naživu, jenže nikdo neví, kde přesně je.

Úvod ve Valadilene je podle mě dokonalý. Městečko má správně tajemnou atmosféru a díky skvělé hudbě a přítomnosti automatu působí až pohádkově. Poodkrývání backstory rodiny Volarbergových a prozkoumávání městečka mě bavilo. Avšak po odjezdu z alpského městečka mi přišlo, že se ono záhadno a kouzlo rázem vytratilo a Syberia tak sjela do obyčejné, avšak stále kvalitní adventury. Občas mi ale některé momenty přišly až moc přitažený za vlasy. Hlavní dějová linka je obohacena i vedlejší, která se týká hlavně Kate a jejího osobního života. Celá probíhá přes telefonní hovory s jejími známými. Tato linka mi asi tolik nevadila, ale přišla mi velmi předvídatelná.

Kate Walker je sympatická postava, bavila mě. Avšak to samé bohužel neplatí pro vedlejší postavy, které ve srovnání s Kate byly opravdu fádní. Tedy až na Oskara, který i přesto, že je automat, má více osobnosti než ostatní vedlejší postavy.

Syberia je po grafické stránce opravdu úchvatná. Kreslené lokace jsou krásné, až ve mně vyvolávají potřebu si na nějaká podobná místa zajet na výlet. Modely postav a animace mi přijdou na decentní úrovni. Soundtrack je ale lehce chudý, neříkám, že není dobrý, naopak! Soundtrack vždy skvěle doprovází lokace, ve které se nacházíte, je emotivní a celkově příjemný k poslouchání i mimo hraní hry. Ale po pravdě celá hra si vystačí defacto se čtyřmi skladbami, které se dokola opakují.

Pokud hodnotím hratelnost, musím konstatovat, že Syberia je snad ta nejjednodušší adventura, kterou jsem kdy v životě hrál. Předmětů v inventáři moc nemáte a hádanky jsou povětšinu času vždy logické a férové. Budete-li pozorní, budete-li si vše číst a poslouchat, co vám postavy říkají, tak vás řešení hádanek vždy napadne. Díky tomu příběh rychle odsýpá. Ovšem i já jsem na nějaký ten zákys narazil. Ale vždy to bylo kvůli tomu, že jsem něco přehlédl. Třeba jsem čtvrt hodiny bloudil po lokacích a hledal, co mám kde udělat, abych si uvědomil, že jsem u jednoho předmětu přehlédl lehce přehlédnutelné tlačítko. Jednou jsem si nevšiml vstupu do nové lokace, protože ho hra prostě jasně nenaznačila.

Ovšem jak svižné jsou hádanky a puzzly, tak zdlouhavé je vše okolo. Jak jsem zmínil, lokace jsou krásné a je jich zde hodně, ale účel většiny lokací je pouze ten, aby vás vizuálně uchvátily. Takže když se chcete někam dostat, tak předběhnete přes šest obrazovek, během toho pravděpodobně půjde Kate do schodů, tak sledujete, jak šlape do schodů, některé lokace jsou i obsáhlé, takže přes ně Kate i nějakou dobu přebíhá. Když jsou před dveřmi schody, tak Kate vyjde do schodů, dojde ke dveřím, zjistí, že je zavřeno, tak se otočí a jde zase ze schodů. Jindy vám hra ukáže, jak postava, se kterou jste se bavili odchází z lokace a kamera ji doprovodí klidně i do dalšího okénka. Je to šíleně otravné, ale přijde to vhod v momentě, když máte potřebu během hraní povečeřet. Kate jsem poslal, aby někam došla a já u toho spokojeně jedl.

Když vše shrnu, Syberia je krásná a úchvatná hra. Její kouzlo tkví ve vizuálu a ve hravosti fantazie přetvořeného do umění. Bohužel mi přijde, že již tak krátká herní doba se natahuje přecházením přes množství lokací, chozením do schodů a zbytečném sledování postav, jak odcházejí. Hádanky jsou ale jednoduché a záseky hrozí v momentech, kdy přehlédnete nepatrnou věc, což se vám bude stávat často. Syberii přesto hodnotím jako nadprůměrnou adventuru.