Znáte to, když narazíte na nějakou tu zajímavou hru, která je ve slevě za dvě euro padesát a vy si říkáte: "Hele, dvě a půl eura nic není." Ale nakonec si stejně řeknete: "Néé, si ji koupím příště, určitě bude levnější." A nakonec si tu hru koupíte až po třech letech za těch dvě a půl eura? Tak přesně touhle hrou byla pro mě Alpha Polaris.

K úvodu dodám, že miluji film Věc, miluji jeho strašidelnou a mrazivou atmosféru. Miluji zasazení do stanice, která se nachází uprostřed sněhového ničeho, kde je kompletně odtrhnuté od jakékoliv civilizace. Miluji budování napětí a celkově miluji strach z něčeho, o čem nemáte ani páru. Věc bych považoval za jeden z nejlepších horrorů a můj nejoblíbenější film v rámci hororového žánru. Proč jsem teď mluvil o tomto filmu? Když jsem viděl Alpha Polaris, tak jsem si právě na Věc vzpomněl. Očekával jsem, že se tímto filmem bude Alpha Polaris inspirovat a asi jsem se ani moc nemýlil, ale...

Příběh se točí okolo nora Runeho Knudsena, který je na stanici Alpha Polaris, aby zde vypracoval svoji práci o ledních medvědech. Hned v úvodním filmečku vidíme všechny členy stanice – Ira Tullyho, který vůbec nezní jako Ir a Novu, která je inuitka. Taktéž je nám na začátku ihned ukázán objev vedoucího stanice Ala, který našel obrovský kráter, na jehož dně se něco ukrývá. Začátek zní slibně, avšak moje pozornost v následujících minutách nějak opadla. Alpha Polaris má hrozně nudný začátek a i některé následující pasáže mě ukrutně nebavili... Občas jsem se do hraní i nutil... Některé momenty moji pozornost pošimraly, ale poté jsem se začal opět nudit. Lehce za polovinou hry se však konečně začalo něco dít a příběh konečně jel na plné obrátky! ALE! Konec hry je opravdu dementní a celkově odfláknutý... Přijde mi to jako ten typ konce, který nějak spatláte, abyste vůbec nějakej měli... Tully se odstřelí, což mi i dávalo smysl... Nova, co byla zalezlá v pokoji se najednou objeví v laboratoři, odkud ji táhne Al... Alisteir si myslí, že Rune zabil Novu, tak ho pro jistotu Rune nemilosrdně zabije... a nakonec se Al jen tak rozhodne, že přivolá Wendiga... ok...

Přijde mi to jako škoda, protože Alpha Polaris má své světlé momenty. Snové scény jsou zajímavé a fajn, byla zde jedna, ke konci hry, která mi přišla jako dobrý mind fuck. Ze strašidelných momentů mi šel mráz po zádech a obrovskou zásluhu na tom mají zvuky a hudba. Obecně samotné zvuky mi naháněly husí kůži a poklidná ambientní hudba zase dodávala atmosféru. Grafice asi nemám, co vytknout není dokonalá, ale zase není příšerná.

Dabing je vydařený, ale vadí mi, že Rune nemluví, když komentuje nějaký předmět. Pouze se objeví text, co si Rune myslí. Přeci je normální, že hlavní postava hlasitě komentuje své okolí, no ne? Taktéž mi přišlo, že dialogy byly hrozně moc informativní, myšleno tak, že během dialogů vám postavy hrozně všechno vysvětlovali, až mi to přišlo lehce nepřirozené.

Jak mě hra, tak ukrutně nudila, tak jsem ani ty hádanky neměl chuť řešit a většinu hraní jsem strávil s frňákem zabořeným v návodu, abych si alespoň naplno užil ten příběh. Ovšem během hraní jsem si říkal, jak by mě mohlo řešení některých hádanek vůbec napadnout?

Alpha Polaris je pro mě zklamání… Příběh je sice místy zajímavý, ale kazí ho nezáživné části a odfláknutý konec. Ovšem, jak jsem zmiňoval, hra má své světlé momenty, mezi které patří atmosféra, kterou tvořila převážně hudba a hlavně zvuky! Je to obrovská škoda. Čekal jsem od Alpha Polaris víc, když jsem na ní ty tři roky čekal…