Zach, something is still missing. We need more clues.
Stopa první, hratelnost. Co se týče hlavních složek hratelnosti, je to jako kdyby někdo vynalézal kolo. Tvůrci tak sice vědí, že jsou hry, kde lze řídit auta, nikdy však takovou hru nehráli. To samé střelba, kdy je třeba používat ne jednu, ne dvě, ale hned tři klávesy (tlačítka) najednou. Stěží tak překvapí, že práce s inventářem je možná výhradně za pomocí klávesnice. Třešničkou na dortu je pak příšerná mapa, která se nejenže nedá rozumně oddálit, ale ještě k tomu se natáčí podle hráčovy postavy (takže doteď nevím, co leží kterým světovým směrem). Nicméně i když je hratelnost obecně dost mizerná, nemohu říct, že bych se během hraní Deadly Premonition nudil (až na některé delší akční pasáže) a pár nápadů mě vážně pobavilo - třeba to, že pokud potřebujete posunout čas ve hře kupředu, jednoduše si zapálíte cigaretu.
Stopa druhá, grafika. Je hnusná. Z nějakého důvodu ale má své kouzlo. Tím nemyslím, že je Deadly Premonition tak ohavná hra, až je pěkná, ale jisté kvality se jí nedají upřít - například dobrá práce s kamerou v cutscénách (ke kterým se ještě dostanu) nebo některé vizuální nápady zejména v těch částech odehrávající se mimo realitu. Čímž se pomalu dostávám ke stopě nejdůležitější...
Třetí a poslední stopa, příběh a jeho vypravěč. O čem to vlastně je? Zapadlé městečko Greenvale se stane místem činu ohavné vraždy mladé dívky. Zdaleka nejde o banální případ, vyšetřování zločinu se tedy ujímá (doslova) zvláštní agent FBI, Francis York Morgan. Je to na první pohled Twin Peaks jako vyšitý, pravda. Znalost seriálu také značně přidává na zážitku, protože hráč docení všechny ty narážky. Zdaleka však nejde o pouhou kopii, jelikož se příběh poměrně záhy začne vyvíjet svým vlastním směrem, ve kterém není nouze o zajímavé zvraty, zejména pokud jde o hlavní postavu.
Profiling start
Ústřední charakter Francise Yorka Morgana (a jeho neviditelného společníka Zacha) se nezdráhám zařadit mezi své nejoblíbenější hlavní postavy z her vůbec. Zpočátku trvá, než si k němu člověk najde cestu, protože na první ani na druhý pohled York nebudí nijak velké sympatie a viditelně se nikomu ani zalíbit nesnaží - a to včetně hráče. Jenže jak vyšetřování pokračuje a Yorkovy vztahy s ostatními charaktery se prohlubují, nějakým způsobem se tenhle excentrický agent FBI dostane člověku pod kůži a na konci hry jsem se s ním loučil jen velice nerad.
Yorkova osobnost je pak klíčová pro pochopení způsobu, jakým je příběh vyprávěn. Totiž - ne všechno, co se ve hře děje, musí být nutně skutečností. Většinou to není tolik problém rozlišit (v reálném světě čas normálně plyne, v tom "druhém" nikoli), postupně se ale hranice mezi realitou a nadpřirozeným začínají nepříjemně stírat a spousta údalostí je tak otevřená vícero interpretacím. Nutno podotknout, že by si tenhle nápad zasloužil propracovat ještě více, ale už jen proto, že her, které s tímto prvkem pracují, není mnoho, stavím Deadly Premonition hodně vysoko.
Ostatní postavy jsou také výtečné. Skoro každá je nějakým způsobem zvláštní nebo něco skrývá; pokud člověk přistoupí na to, že se Greenvale tolik nesnaží o autenticitu, ale žije si svým životem ve svém vlastním světě, hra se mu bohatě odmění. Hodně pomáhá i to, že Greenvale funguje jako město, ve kterém se jeho obyvatelé pohybují a vy můžete ve svém volném čase taky. Jen mě mrzí, že je ho vlastně docela málo a zdaleka jsem tak nestihl splnit všechny vedlejší úkoly. Alespoň o důvod víc, proč se tam někdy vrátit (jako by jich už tak nebylo dost).
Jednou z hlavních předností Deadly Premonition jsou dobře napsané cutscény, které jsou hlavním zdrojem té všudypřítomné bizarnosti a skvěle hře slouží tím, jak vás ženou dál. Nízký rozpočet jde vidět všude okolo, včetně zvuku - například všechny možné dveře znějí úplně stejně, ať se jedná o klasické dřevěné anebo mříže od vězeňské cely (uvažuju, kolik ta opakující se animace otevírání zabírá herního času...) - je tudíž skoro až zázrak, že voice acting se povedl, je výborný. To samé hudba, které by jen mohlo být trochu více (některé motivy se opakují příliš často).
Jak se příběh chýlí ke konci, atmosféra slušně přituhuje. Samotný závěr mi vadil spíše z hlediska hratelnosti, kdy obtížnost před koncem vyletěla docela slušně vysoko a to především proto, jak špatně se hra ovládá - téměř to vypadalo, že budu muset celou poslední pasáž opakovat, protože jsem si sebou nevzal automatickou zbraň... Co se ale samotného děje týče - vzhledem k charakteru hry se moc nedá říct, že by se tam nehodil. Je sice zvláštní, ale vlastně v duchu uplynulého vyprávění.
At times we must purge things from this world because they should not exist. Even if it means losing someone that you love.
Nejhorší na Deadly Premonition je opravdu to, že se nedá s čistým svědomím doporučit. Ta hra v několika konkrétních částech (spíše při začátku) neomylně padá, takže je dobré si předem přečíst různé postupy, co s tím a nainstalovat neoficiální fixpacky (a ne to dohledávat až zpětně, jako jsem to dělal já...). Rozhodně to pro mě byla slušná zkouška trpělivosti.
Jednou za čas jsem však za takový zvláštní titul opravdu rád - v Deadly Premonition se mi totiž měrou vrchovatou dostalo toho, co mi tolik scházelo například v L.A. Noire nebo Alan Wake, tj. sžití se s hlavním hrdinou, silný příběh orientovaný na postavy a tak podobně. Hodně fungoval i ten pocit, jako bych skutečně vyšetřoval nějaký tajemný zločin. No, a k tomu všemu ten absurdní humor, kdy jsem se nejednou hlasitě a dlouho smál.
Hmm, jak tenhle případ uzavřít... Pokud máte rádi podivnosti jako třeba ten Twin Peaks, baví vás řešit záhady (např. vraždy, možné technické problémy se hrou atd.) a také se spokojíte se slabší hratelností, určitě Greenvale navštivte. Čeká tam na vás totiž naprosto ojedinělý zážitek.
Stopa první, hratelnost. Co se týče hlavních složek hratelnosti, je to jako kdyby někdo vynalézal kolo. Tvůrci tak sice vědí, že jsou hry, kde lze řídit auta, nikdy však takovou hru nehráli. To samé střelba, kdy je třeba používat ne jednu, ne dvě, ale hned tři klávesy (tlačítka) najednou. Stěží tak překvapí, že práce s inventářem je možná výhradně za pomocí klávesnice. Třešničkou na dortu je pak příšerná mapa, která se nejenže nedá rozumně oddálit, ale ještě k tomu se natáčí podle hráčovy postavy (takže doteď nevím, co leží kterým světovým směrem). Nicméně i když je hratelnost obecně dost mizerná, nemohu říct, že bych se během hraní Deadly Premonition nudil (až na některé delší akční pasáže) a pár nápadů mě vážně pobavilo - třeba to, že pokud potřebujete posunout čas ve hře kupředu, jednoduše si zapálíte cigaretu.
Stopa druhá, grafika. Je hnusná. Z nějakého důvodu ale má své kouzlo. Tím nemyslím, že je Deadly Premonition tak ohavná hra, až je pěkná, ale jisté kvality se jí nedají upřít - například dobrá práce s kamerou v cutscénách (ke kterým se ještě dostanu) nebo některé vizuální nápady zejména v těch částech odehrávající se mimo realitu. Čímž se pomalu dostávám ke stopě nejdůležitější...
Třetí a poslední stopa, příběh a jeho vypravěč. O čem to vlastně je? Zapadlé městečko Greenvale se stane místem činu ohavné vraždy mladé dívky. Zdaleka nejde o banální případ, vyšetřování zločinu se tedy ujímá (doslova) zvláštní agent FBI, Francis York Morgan. Je to na první pohled Twin Peaks jako vyšitý, pravda. Znalost seriálu také značně přidává na zážitku, protože hráč docení všechny ty narážky. Zdaleka však nejde o pouhou kopii, jelikož se příběh poměrně záhy začne vyvíjet svým vlastním směrem, ve kterém není nouze o zajímavé zvraty, zejména pokud jde o hlavní postavu.
Profiling start
Ústřední charakter Francise Yorka Morgana (a jeho neviditelného společníka Zacha) se nezdráhám zařadit mezi své nejoblíbenější hlavní postavy z her vůbec. Zpočátku trvá, než si k němu člověk najde cestu, protože na první ani na druhý pohled York nebudí nijak velké sympatie a viditelně se nikomu ani zalíbit nesnaží - a to včetně hráče. Jenže jak vyšetřování pokračuje a Yorkovy vztahy s ostatními charaktery se prohlubují, nějakým způsobem se tenhle excentrický agent FBI dostane člověku pod kůži a na konci hry jsem se s ním loučil jen velice nerad.
Yorkova osobnost je pak klíčová pro pochopení způsobu, jakým je příběh vyprávěn. Totiž - ne všechno, co se ve hře děje, musí být nutně skutečností. Většinou to není tolik problém rozlišit (v reálném světě čas normálně plyne, v tom "druhém" nikoli), postupně se ale hranice mezi realitou a nadpřirozeným začínají nepříjemně stírat a spousta údalostí je tak otevřená vícero interpretacím. Nutno podotknout, že by si tenhle nápad zasloužil propracovat ještě více, ale už jen proto, že her, které s tímto prvkem pracují, není mnoho, stavím Deadly Premonition hodně vysoko.
Ostatní postavy jsou také výtečné. Skoro každá je nějakým způsobem zvláštní nebo něco skrývá; pokud člověk přistoupí na to, že se Greenvale tolik nesnaží o autenticitu, ale žije si svým životem ve svém vlastním světě, hra se mu bohatě odmění. Hodně pomáhá i to, že Greenvale funguje jako město, ve kterém se jeho obyvatelé pohybují a vy můžete ve svém volném čase taky. Jen mě mrzí, že je ho vlastně docela málo a zdaleka jsem tak nestihl splnit všechny vedlejší úkoly. Alespoň o důvod víc, proč se tam někdy vrátit (jako by jich už tak nebylo dost).
Jednou z hlavních předností Deadly Premonition jsou dobře napsané cutscény, které jsou hlavním zdrojem té všudypřítomné bizarnosti a skvěle hře slouží tím, jak vás ženou dál. Nízký rozpočet jde vidět všude okolo, včetně zvuku - například všechny možné dveře znějí úplně stejně, ať se jedná o klasické dřevěné anebo mříže od vězeňské cely (uvažuju, kolik ta opakující se animace otevírání zabírá herního času...) - je tudíž skoro až zázrak, že voice acting se povedl, je výborný. To samé hudba, které by jen mohlo být trochu více (některé motivy se opakují příliš často).
Jak se příběh chýlí ke konci, atmosféra slušně přituhuje. Samotný závěr mi vadil spíše z hlediska hratelnosti, kdy obtížnost před koncem vyletěla docela slušně vysoko a to především proto, jak špatně se hra ovládá - téměř to vypadalo, že budu muset celou poslední pasáž opakovat, protože jsem si sebou nevzal automatickou zbraň... Co se ale samotného děje týče - vzhledem k charakteru hry se moc nedá říct, že by se tam nehodil. Je sice zvláštní, ale vlastně v duchu uplynulého vyprávění.
At times we must purge things from this world because they should not exist. Even if it means losing someone that you love.
Nejhorší na Deadly Premonition je opravdu to, že se nedá s čistým svědomím doporučit. Ta hra v několika konkrétních částech (spíše při začátku) neomylně padá, takže je dobré si předem přečíst různé postupy, co s tím a nainstalovat neoficiální fixpacky (a ne to dohledávat až zpětně, jako jsem to dělal já...). Rozhodně to pro mě byla slušná zkouška trpělivosti.
Jednou za čas jsem však za takový zvláštní titul opravdu rád - v Deadly Premonition se mi totiž měrou vrchovatou dostalo toho, co mi tolik scházelo například v L.A. Noire nebo Alan Wake, tj. sžití se s hlavním hrdinou, silný příběh orientovaný na postavy a tak podobně. Hodně fungoval i ten pocit, jako bych skutečně vyšetřoval nějaký tajemný zločin. No, a k tomu všemu ten absurdní humor, kdy jsem se nejednou hlasitě a dlouho smál.
Hmm, jak tenhle případ uzavřít... Pokud máte rádi podivnosti jako třeba ten Twin Peaks, baví vás řešit záhady (např. vraždy, možné technické problémy se hrou atd.) a také se spokojíte se slabší hratelností, určitě Greenvale navštivte. Čeká tam na vás totiž naprosto ojedinělý zážitek.
