V poslední době FPS moc nehraji (od dohrání Cryostasis už uběhl rok a čtvrt), ale když se do nějaké střílečky z vlastního pohledu pustím, mám, až na výjimky v podobě třetího Soldier of Fortune, šťastnou ruku a bavím se podobně, jako před lety. I Medal of Honor z roku 2010 byl pro mě vítanou odpočinkovou zábavou. Novější akce většinou rozehrávám na nejtěžší obtížnost, a naštěstí jsem ji zvolil i zde. Naštěstí proto, že ani na Hard nešlo o nějakou exrta výzvu, a tak by mě nižší obtížnosti akorát zkracovaly už tak nikterak dlouhou herní dobu.

Celkem jsem hrál za čtveřici charakterů ze čtyř různých jednotek. Nejvíce jsem si oblíbil Rabbita, za nějž jsem hrál nejčastěji a příběh se točí především kolem něj a jeho jednotky. Mise za Deuce spolupracujícího s Dustym také nebyly špatné, pilot vrtulníku Brad Hawkins se ve hře mihl jen na chvilku a Dante Adams mi tolik nesedl.

Vrtulník mě až tolik nebral, střílení z vozidel také ne, ale jízda na čtyřkolce mě celkem bavila, i když to spíše vypadalo, jako jízda na vodním skútru. Skvělé byly stealth mise, které se sice stejně nakonec zvrhly v přestřelku, ale většinou to mělo jasný důvod a i zaměřování cílů pro leteckou podporu bylo zajímavým ozvláštněním hratelnosti.

Nekonečné množství nepřátel, kteří na některých místech neustále obsazovali stejné pozice, dokud jsem nepřekročil neviditelnou linii, mě hodně štvalo, ale po chvíli jsem si na to zvykl a už to tolik nevnímal. Jelikož mi nikdy nemohli dojít náboje, protože jsem si o ně mohl říci komukoli z mého týmu, tak šlo vytvořit obrovskou hromadu těl. Kvůli zmíněným liniím jsem musel v poslední misi v jeskyni několikrát nahrát uloženou pozici, protože jsem postřílel ustupující nepřátele dříve, než hra počítala, můj parťák se zasekl a já nemohl pokračovat. Až YouTube mi ukázal, kde přesně mám stát, aby se vše podařilo.

Je vidět, že Medal of Honor byl vydán současně i na nejrozšířenější konzole své doby, čemuž je přizpůsobeno třeba menu či ukládání pomocí chceckpointů. Ovládání na PC je ale bezproblémové, což je hlavní. Příběh podle skutečných událostí, předpokládám značně upravený, mi na klasickou střílečku přišel dost nadprůměrný a zakončení pro mě bylo vcelku překvapivé a netradiční. Hrát to znovu ale nejspíše nebudu, není důvod.