K megalomanským strategiím od Paradoxu jsem nikdy moc pořádně nepřičichl, snad s výjimkou krátkého zděšení z Crusader Kings II. V období druhé světové se však orientuji podstatně lépe, tak jsem tomu dal druhou šanci u HoI. No a musím říct, že v něčem mě ta hra strašně baví, v něčem je to však zase totální utrpení.

Micromanagement není moje silná disciplína, to však hře tak úplně nevyčítám. Přesto se dají některé stránky hry zvládat i vcelku s přehledem. Třeba veškeré ovládání námořních flotil se zásadně zjednodušilo na velmi snesitelnou úroveň (ač teda současná podoba toho UI přišla až skoro 3 roky po vydání hry). Na druhou stranu veškerá manipulace s letectvem je pro mě utrpení. Proč třeba proboha, když chci vytvořit novou leteckou jednotku, musím scrollovat seznamem VŠECH letadel, která vlastním (včetně historických kousků z 1. světové)? A takových míst, kde prostě není uživatelské rozhraní nějak uzpůsobeno hraní je tam bohužel víc.

Propracovanost všech prvků hry tak nějak způsobila, že ani po 70 hodinách si nemyslím, že bych vše chápal. Hlavně zásobování jednotek je něco, co bych rád pochopil dřív, než jsem vyslal pár set tisíc Američanů umřít na Sibiř :). V tomhle je hra opravdu jen pro velmi trpělivé povahy.

Co mě však velmi bavilo, je překroucení dějin největšího konfliktu v historii. V jediné hře, kterou jsem dobojoval až do konce, jsem si prožil bizarní čtyřstrannou válku Spojenci v. Osa v. Sovětský svaz v. Japonsko. Po úspěšném vytvoření Spojených států, nad kterými slunce nezapadá, jsem ještě jen tak z nudy vyhladil Jižní Ameriku. 10/10, ničeho nelituji.

Celkově vzato je to velmi zábavná hra. Bohužel vám však občas zábavné vymýšlení velkých bojových plánů, leteckých výsadků a námořních invazí překazí nutnost micromanagementu nějaké prkotiny a celé se to tak nějak táhne víc, než je zdrávo. Jelikož jsem vždy po spuštění nějak záhadně přišel o 4 dny života, tak už si dám raději pokoj :)