Skutečně dávám Deus Ex takové hodnocení? Začínám být na stará kolena tak zlej? Zřejmě ano. Ani při nejlepší vůli totiž tomuto hernímu skvostu, jak to mnozí hráči vnímají, nemohu dát více než 70 %
Hra nabízí mnoho skutečných zážitků. Možnost hrát několika způsoby zde není jen prázdný pojem. Hráč je vyzýván, aby zkoumal, zkoušel, experimentovat, řešil a vyzvídal. Lokace jsou poněkud omezené, ale i na tomto prostoru lze najít mnoho tajemství a skrýší a je zábavné je hledat. Ačkoliv mám k vyprávění příběhu výhrady, které zmíním níže, musím uznat fascinující práci s e-maily a dalšími vedlejšími texty. Pomáhají nejen pochopit kontext světa, ale především lze vidět tu zkaženost a faleš která se v tomto světě skrývá. Například odklízení nepohodlných lidí v USA, nebo v Číně pod falešnou záminkou povýšení udělat z lidí pokusné králíky. Hra jako celek nabízí herní zážitek spojený s etickými otázkami, lidskými právy, totalitou pramenící z krize a tak dále. Nejedná se o nic světoborného, ale neurazí to a je to jako dobře propečený steak do kterého se člověk rád zakousne třeba i po třetí.
Ano, Deus Ex je skutečně zážitková hra. A já mám rád zážitky. Lidé, co mě trochu znají vědí, že hry většinou pro ten zážitek hodnotím. Zde tomu ale ubírá tolik věcí, že to nedovedu ignorovat.
Nejdříve ta šílená zmatečnost. V první řadě je zmatečný celý příběh – hru jsem rozehrál cca celkem třikrát, a zmaten jsem byl pokaždé. Nestíhal jsem, co se děje, kam vlastně jdu, proč tam jdu, co mám dělat. Vnímal jsem z toho jen základní stíny a bylo to sakra nepříjemné. Možná je to mnou, ale snad u žádné jiné hry se mi to nestalo.
K té zmatečnosti patří i naprosto nepřehledná mapa. Pokud je někdo cyborg se zabudovanou GPS, asi bych očekával mapy poněkud detailnější, popisnější, třeba i s možností zadání vlastního cíle. To, že se na mapě neukazují obchodníci, považuji za naprostou zhůvěřilost.
Tím se dostáváme k problémům se zbožím. V každé lokaci jsem narazil tak na dva hlavní obchodníky (+ LIMB). Možná jich je ve hře víc, a já je nenašel, to ale není podstatné. Jde o to, že ve chvíli, kdy těmto obchodníkům vykoupíte zboží, už se nedoplní. To jsem ještě ochotný pochopit u Praxis, ale skutečně ne-e u šipek do teseru nebo ProEnergy.
Ano, lze chápat, že munice nad zlato, spousta her tak funguje. Ale s tou energií si tvůrci definitivně vykopali hrob. Člověk investuje body do neviditelnosti a energie, aby nakonec zjistil, že se mu nabíjí maximálně dva články a pro ostatní musí něco zbaštit. A ty věci na baštění jsou očividně úzkoprofilové zboží.
Nakonec tyto „maličkosti“ tvoří neustálý kruh frustrace. To souvisí i s tím, že člověk, který hraje hru „správně“ snadno získá mnoho Praxis, a nakonec nemá moc do čeho investovat, aby se mu hra výrazněji ulehčila. Za to se cítí zhrzený, protože má sice na maximum neviditelnost a energii, ale k ničemu to moc není, když se nabíjejí jen dva články a ProEnergy a spol. by se měli šetřit na těžké lokace nebo bosse.
Někdy, když čtu komentář ke své oblíbené hře, který je velmi kritický a zdrcující, tak si říkám „probůh, jak může být někdo k téhle skvělé hře tak drsný a lpí na zbytečných detailech?“. Ale tímto se k těmto kritikům přidávám. Není to příjemný pocit. Deus Ex nabízí příběh i hratelnost jiných kvalitních AAA titulů. Bohužel, ty detaily, ta zmatenost, a frustrace všechno skvělé pohřbívají. Rád si zahraji pokračování, ale představa replaye ve mně nyní probouzí hlavně úzkost.
PS: Missing Link sucks.
Hra nabízí mnoho skutečných zážitků. Možnost hrát několika způsoby zde není jen prázdný pojem. Hráč je vyzýván, aby zkoumal, zkoušel, experimentovat, řešil a vyzvídal. Lokace jsou poněkud omezené, ale i na tomto prostoru lze najít mnoho tajemství a skrýší a je zábavné je hledat. Ačkoliv mám k vyprávění příběhu výhrady, které zmíním níže, musím uznat fascinující práci s e-maily a dalšími vedlejšími texty. Pomáhají nejen pochopit kontext světa, ale především lze vidět tu zkaženost a faleš která se v tomto světě skrývá. Například odklízení nepohodlných lidí v USA, nebo v Číně pod falešnou záminkou povýšení udělat z lidí pokusné králíky. Hra jako celek nabízí herní zážitek spojený s etickými otázkami, lidskými právy, totalitou pramenící z krize a tak dále. Nejedná se o nic světoborného, ale neurazí to a je to jako dobře propečený steak do kterého se člověk rád zakousne třeba i po třetí.
Ano, Deus Ex je skutečně zážitková hra. A já mám rád zážitky. Lidé, co mě trochu znají vědí, že hry většinou pro ten zážitek hodnotím. Zde tomu ale ubírá tolik věcí, že to nedovedu ignorovat.
Nejdříve ta šílená zmatečnost. V první řadě je zmatečný celý příběh – hru jsem rozehrál cca celkem třikrát, a zmaten jsem byl pokaždé. Nestíhal jsem, co se děje, kam vlastně jdu, proč tam jdu, co mám dělat. Vnímal jsem z toho jen základní stíny a bylo to sakra nepříjemné. Možná je to mnou, ale snad u žádné jiné hry se mi to nestalo.
K té zmatečnosti patří i naprosto nepřehledná mapa. Pokud je někdo cyborg se zabudovanou GPS, asi bych očekával mapy poněkud detailnější, popisnější, třeba i s možností zadání vlastního cíle. To, že se na mapě neukazují obchodníci, považuji za naprostou zhůvěřilost.
Tím se dostáváme k problémům se zbožím. V každé lokaci jsem narazil tak na dva hlavní obchodníky (+ LIMB). Možná jich je ve hře víc, a já je nenašel, to ale není podstatné. Jde o to, že ve chvíli, kdy těmto obchodníkům vykoupíte zboží, už se nedoplní. To jsem ještě ochotný pochopit u Praxis, ale skutečně ne-e u šipek do teseru nebo ProEnergy.
Ano, lze chápat, že munice nad zlato, spousta her tak funguje. Ale s tou energií si tvůrci definitivně vykopali hrob. Člověk investuje body do neviditelnosti a energie, aby nakonec zjistil, že se mu nabíjí maximálně dva články a pro ostatní musí něco zbaštit. A ty věci na baštění jsou očividně úzkoprofilové zboží.
Nakonec tyto „maličkosti“ tvoří neustálý kruh frustrace. To souvisí i s tím, že člověk, který hraje hru „správně“ snadno získá mnoho Praxis, a nakonec nemá moc do čeho investovat, aby se mu hra výrazněji ulehčila. Za to se cítí zhrzený, protože má sice na maximum neviditelnost a energii, ale k ničemu to moc není, když se nabíjejí jen dva články a ProEnergy a spol. by se měli šetřit na těžké lokace nebo bosse.
Někdy, když čtu komentář ke své oblíbené hře, který je velmi kritický a zdrcující, tak si říkám „probůh, jak může být někdo k téhle skvělé hře tak drsný a lpí na zbytečných detailech?“. Ale tímto se k těmto kritikům přidávám. Není to příjemný pocit. Deus Ex nabízí příběh i hratelnost jiných kvalitních AAA titulů. Bohužel, ty detaily, ta zmatenost, a frustrace všechno skvělé pohřbívají. Rád si zahraji pokračování, ale představa replaye ve mně nyní probouzí hlavně úzkost.
PS: Missing Link sucks.
Alan Wake II: The Lake House