Se sérií Max Payne to mám úplně stejně, jako s NOLF. Začal jsem druhým dílem a k jedničce se dostal až po letech, takže mě už nenadchla tolik, jako její mladší verze. Také hlavní postava z pokračování je mi sympatičtější. To nic nemění na tom, že se jedná o skvělou hru, kterou stojí za to vyzkoušet a doplnit si tak herní vzdělání.

Komiksové vyprávění příběhu je super a krásně umocňuje noir atmosféru, kterou je Max Payne prošpikován skrz naskrz. I když se mi obličej hlavního protagonisty v prvním díle nikdy nezamlouval, chápu, že finské studio mělo ve svých počátcích hluboko do kapsy, a tak musel Sam Lake zapřáhnout celou svou rodinu.

Měl jsem k dispozici velkou škálu zbraní, od olověné trubky přes pumpovací brokovnici až po odstřelovací pušku. Nejvíce jsem si však oblíbil dvojici Berett či Ingramů, protože především s nimi měly přestřelky tu správnou šťávu.

Nesmím opomenout ani televizní upoutávky, reklamy či seriály, které k Max Payne sérii neodmyslitelně patří a stejné je to i s všemožnými easter eggy. Snad jediné, čemu jsem nikdy nepřišel na chuť, byly psychedelické pasáže, které mě zbytečně vytrhávaly z neustálé akce. Nelze vývojářům upřít snahu o nějaké to ozvláštnění, ale mě to prostě nesedlo.

Je až neskutečné, že Maxe mají na svědomí ti samí vývojáři, kteří o pět let dříve stvořili Death Rally. Max přinesl revoluční bullet-time, který nevím, jestli byl na herní scéně použit vůbec poprvé, ale každý si jej s Maxem spojí stejně, jako s Wolfensteinem 3D počátek FPS. Nejspíš se k prvnímu Maxovi již nevrátím, protože mi na rozdíl od dvojky už nemá co nabídnout, ale přesto na něj budu vzpomínat jen v dobrém.