Obrovská očekávání, ještě větší úvodní nadšení, ale pak trochu rozpačité obličeje - zhruba takové byly reakce na Doom 3. Seznamování s hrou bylo skutečně parádní, vynikající grafika, orgastické hry světla a stínu, vcelku ucházející příběh se spoustou detailů v PDÁčkách a podařené budování hororové atmosféry. A o atmosféře, přesněji dokonalé atmosféře to vlastně celé je, nacházíte se sami ve zvrhlé vědecké stanici, na samotném pomezí pekla, plní strachu a úzkosti, obklopeni zlem, huuu, co teď?

Již zmíněná hra světla a stínu s výborným zvukovým zpracováním (nepodceňovat!) a všudypřítomnými cákanci krve dokáží dělat divy, to se vážně povedlo. Horší už to je se stereotypními lekačkami - za každými dveřmi čeká imp, ze škvír lezou pavouci a ve stěnách chrochtají zombíci, což časem omrzí. Do stereotypu začíná také lehce upadat hratelnost, holt Doom II byl vystupňován lépe. Doom 3 se v zájmu zachování realističnosti jakoby bojí pořádně došlápnout na plyn. Ano v pekle se sice na plný plyn jede, ale veškeré scény na Zemi (ehm, Marsu) si byly příliš podobné.

Chápu, že vážnou atmosféru a arkádovou hratelnost je těžké zkombinovat, ale nikdo neříkal, že Doom 3 musí být pořád ta stejná "doomovka", kde se vám před brokovnicí rozprskávají hromady shnilého masa. Každopádně i když jsem teď vyzněl poněkud negativně, pořád je to velice dobrá hra, atmosféru má Doom 3 hustou jako žádná jiná 3D akce, velmi se mi líbilo používání PDA a displayů ve hře a délka je také více než přijatelná...