Oink Royale je jistě zaslouženým vítězem Ludum Dare 44, kde porazila dalších 720 her v přísnější kategorii Compo. Vzhledem k pravidlům soutěže je to vynikající hra: jeden vývojář, 48 hodin, externí zdroje jen jako základ další tvůrčí práce (textury, samply bicích) a navíc s patřičnou licencí pro modifikaci. Nedovedu si představit, že by se za tak krátkou dobu dalo naprogramovat něco lepšího.
Je to ovšem vynikající hra i bez ohledu na okolnosti, za kterých vznikla? Trochu se rozepíšu, než vám prozradím, že ne. Grafice lze vzhledem k použití enginu Unity těžko co vytknout navzdory tomu, že je postavená na jednom jediném modelu spořícího prasátka, zvuky a hudba jsou „v pořádku” - při hraní neruší, ale OST bych si úplně stahovat nemusel. Základní herní koncept bytostí vzájemně si škodících na malém prostoru bude vždy zábavný, ať už se jedná o Cervii, Bomberman, Quake Live nebo tedy Oink Royale. Herní mechaniky v rámci tohoto konceptu už pokulhávají, protože střílet po ostatních svými životy, jen aby pak kořist padla do hladového bříška někoho jiného, se nevyplatí, jak ostatně ukázali soutěžící v turnaji DH Masters, kteří nestříleli většinou vůbec. Založit skóre na uplynulém čase a ne na nasbíraných mincích je u chodících pokladniček už trestuhodné, ale zřejmě pramení z tématu soutěže - život jsou peníze. Konec hry nastává teprve s nulou na kontě, takže jinak než časem se výkon hodnotit nedá. Stručně řečeno - meh. Že se dá zásadně pokazit hratelnost u hry, kde se jen chodí do čtyř směrů a střílí-nestřílí mince, to jsem dosud netušil. Možná měl autor místo přehnaných animací výbuchů prasátek investovat o hodinku víc tady. Mantinely kruhové arény vůbec nekloužou, což při WSAD pohybu znamená věčné zasekávání. Vystřelená mince někdy skončí cíli pod nohama, místo aby ho zasáhla. Ležící mince někdy nejde sebrat, když leží nějak nakřivo. „Zasáhnout” hráče mohou i mince, které už téměř stojí a ke kterým hráč dokonce přijde zezadu, takže vlastně zasáhne on je. Zvukově není rozlišeno, zda minci bere hráč, nebo protivník. Na ležících mincích není poznat, kolik času jim zbývá do zmizení - buďto blikají, nebo neblikají. A ten čas je tak jako tak hrozně krátký. Umělá inteligence je tak hrozná, že by mohla leda rozeznávat fake news na facebooku. Ve hře chybí možnost restartu nebo ukončení. VE HŘE CHYBÍ MOŽNOST RESTARTU NEBO UKONČENÍ!. Zde mohu výčet ukončit, protože nic dalšího už hra neobsahuje.
Takže sečteno a podtrženo - opravdu ne. Více než možnost obdivovat autora pro jeho schopnosti práce pod tlakem hra nepřináší a i tak dokáže zabavit jen na nepatrný zlomek času, za který vznikla.
Je to ovšem vynikající hra i bez ohledu na okolnosti, za kterých vznikla? Trochu se rozepíšu, než vám prozradím, že ne. Grafice lze vzhledem k použití enginu Unity těžko co vytknout navzdory tomu, že je postavená na jednom jediném modelu spořícího prasátka, zvuky a hudba jsou „v pořádku” - při hraní neruší, ale OST bych si úplně stahovat nemusel. Základní herní koncept bytostí vzájemně si škodících na malém prostoru bude vždy zábavný, ať už se jedná o Cervii, Bomberman, Quake Live nebo tedy Oink Royale. Herní mechaniky v rámci tohoto konceptu už pokulhávají, protože střílet po ostatních svými životy, jen aby pak kořist padla do hladového bříška někoho jiného, se nevyplatí, jak ostatně ukázali soutěžící v turnaji DH Masters, kteří nestříleli většinou vůbec. Založit skóre na uplynulém čase a ne na nasbíraných mincích je u chodících pokladniček už trestuhodné, ale zřejmě pramení z tématu soutěže - život jsou peníze. Konec hry nastává teprve s nulou na kontě, takže jinak než časem se výkon hodnotit nedá. Stručně řečeno - meh. Že se dá zásadně pokazit hratelnost u hry, kde se jen chodí do čtyř směrů a střílí-nestřílí mince, to jsem dosud netušil. Možná měl autor místo přehnaných animací výbuchů prasátek investovat o hodinku víc tady. Mantinely kruhové arény vůbec nekloužou, což při WSAD pohybu znamená věčné zasekávání. Vystřelená mince někdy skončí cíli pod nohama, místo aby ho zasáhla. Ležící mince někdy nejde sebrat, když leží nějak nakřivo. „Zasáhnout” hráče mohou i mince, které už téměř stojí a ke kterým hráč dokonce přijde zezadu, takže vlastně zasáhne on je. Zvukově není rozlišeno, zda minci bere hráč, nebo protivník. Na ležících mincích není poznat, kolik času jim zbývá do zmizení - buďto blikají, nebo neblikají. A ten čas je tak jako tak hrozně krátký. Umělá inteligence je tak hrozná, že by mohla leda rozeznávat fake news na facebooku. Ve hře chybí možnost restartu nebo ukončení. VE HŘE CHYBÍ MOŽNOST RESTARTU NEBO UKONČENÍ!. Zde mohu výčet ukončit, protože nic dalšího už hra neobsahuje.
Takže sečteno a podtrženo - opravdu ne. Více než možnost obdivovat autora pro jeho schopnosti práce pod tlakem hra nepřináší a i tak dokáže zabavit jen na nepatrný zlomek času, za který vznikla.
Pro: Zajímavé okolnosti vzniku, líbivá grafika, podpora ovladače
Proti: Vše ostatní