HODNOCENÍ HRY PRO JEDNOHO HRÁČE
Ta tam je série na sobě nezávislých minipříběhů. DICE v Battlefront II, na rozdíl od Battlefield 1, představují jeden jediný a ucelený příběh Iden Versio, velitelky elitního komanda Impéria. Tu si lze snadno oblíbit a vyjma jí samotné se čas od času zhostíte i dalších známých tváří univerza. Tato výměna rolí může působit jako vítané zpestření, ale též nadbytečně, rušivě, vynuceně. Přesto bych se nebál bez váhání postavit Williamsův scénář na roveň televizním Star Wars Stories.
Co se samotné herní náplně týče, ta sestává z plejády soubojů, jak na zemi, tak ve vzduchu, respektive ve vakuu. Boj světelnými meči je marnost nad marnost, o tom žádná, ale blastery se povedly na jedničku. Ty se přehřívají a nezvládnete-li v jistou chvíli, když vás k tomu hra vybídne v malé minihře, stisknout levé myšítko, budete dlouhé sekundy třímat de facto mrtvou zbraň. Podaří-li se vám ovšem trefit ten správný okamžik, získáte výhodu a z vašeho blasteru se stane nezastavitelný rozsévač zkažených odpolední. Drobnost, která příjemně ozvláštní jinak přímočaré souboje.
Nejotřesnějším rysem hry a poznávacím znamením švédských vývojářů je zoufale nablblá umělá inteligence protivníků. Co jiného si totiž pomyslet, když se na vás nepřátelské šiky hrnou ve formaci „jede, jede mašinka“ a vy je kácíte jak domino? Připomnělo mi to silně ony slavnostní chvíle roku 1997, kdy jsme se v jisté hře vypořádávali se stoupenci Hare Krišna tzv. jedním tahem. GOURANGA!
I tak je Battlefront II zábavná, technicky vydařená a na pohled velmi líbivá hra, která značně těží ze silné a časem prověřené licence. Přiznám se, že by mě potěšilo, kdyby DICE dali na chvíli přednost této sérii před tou, která je definovala.
Ta tam je série na sobě nezávislých minipříběhů. DICE v Battlefront II, na rozdíl od Battlefield 1, představují jeden jediný a ucelený příběh Iden Versio, velitelky elitního komanda Impéria. Tu si lze snadno oblíbit a vyjma jí samotné se čas od času zhostíte i dalších známých tváří univerza. Tato výměna rolí může působit jako vítané zpestření, ale též nadbytečně, rušivě, vynuceně. Přesto bych se nebál bez váhání postavit Williamsův scénář na roveň televizním Star Wars Stories.
Co se samotné herní náplně týče, ta sestává z plejády soubojů, jak na zemi, tak ve vzduchu, respektive ve vakuu. Boj světelnými meči je marnost nad marnost, o tom žádná, ale blastery se povedly na jedničku. Ty se přehřívají a nezvládnete-li v jistou chvíli, když vás k tomu hra vybídne v malé minihře, stisknout levé myšítko, budete dlouhé sekundy třímat de facto mrtvou zbraň. Podaří-li se vám ovšem trefit ten správný okamžik, získáte výhodu a z vašeho blasteru se stane nezastavitelný rozsévač zkažených odpolední. Drobnost, která příjemně ozvláštní jinak přímočaré souboje.
Nejotřesnějším rysem hry a poznávacím znamením švédských vývojářů je zoufale nablblá umělá inteligence protivníků. Co jiného si totiž pomyslet, když se na vás nepřátelské šiky hrnou ve formaci „jede, jede mašinka“ a vy je kácíte jak domino? Připomnělo mi to silně ony slavnostní chvíle roku 1997, kdy jsme se v jisté hře vypořádávali se stoupenci Hare Krišna tzv. jedním tahem. GOURANGA!
I tak je Battlefront II zábavná, technicky vydařená a na pohled velmi líbivá hra, která značně těží ze silné a časem prověřené licence. Přiznám se, že by mě potěšilo, kdyby DICE dali na chvíli přednost této sérii před tou, která je definovala.
