Herní výzva 2019 - 10. "Barevný svět"
Green Hell je na první pohled typický survival, kde sbíráte suroviny a vyrábíte si všechno možné od přístřešku nad hlavou, přes ohniště a lapač vody, až po zbraně. Hra byla zhruba rok v předběžném přístupu a v první řadě zaujala svým realistickým grafickým provedením. Na začátku září přešla do plné verze a konečně nabízí příběhový režim. Bez cíle či nějakého náznaku příběhu mě totiž survivalovky většinou nebaví a postrádám motivaci. Motivace je tady, ale naše drahá polovička ne, a podle všeho je někde v hlubinách amazonského pralesa.
Vydáváte se tak do divočiny, kde Vám nejsou nepřáteli jen hlad, žízeň a únava, ale i Vaše psychika, neznalost a téměř jakákoliv živá potvora, na kterou narazíte. O příčetnost přicházíte při každé příležitosti, což může v prvních chvílích, než zjistíte pořádně co a jak, celkem odradit. Samozřejmě to můžete obejít v nastavení, ale nevím jestli se tím o mnohé neochudíte. V nastavení si lze odškrtnout i nějakou tu havěť, a tak jste-li např. vážný arachnofobik, můžete si dopomoci k příjemnějšímu hernímu zážitku.
Jak moc mě survivaly neoslovily, o to víc mě oslovilo tohle zelené peklíčko. Nejvíc nejspíš zpracováním krás amazonské džungle, pojetím výstavby i výroby. A hlavně právě příběhem, který mi v mnoha počinech tohoto žánru chybí. Pomalejší tempo se mi zamlouvá, veškeré nepříjemné hrozby také a ač mapa není až tak velká, ze začátku se mezi všemi těmi palmami, keři a skalisky velmi snadno ztrácí. Na to si musíte zvyknout, jelikož hra je právě hlavně o exploraci prostředí, odkoukání dovedností již hotových výrobků ostatních a hlavně o přežívání. Příběh je velmi dobrý, zajímavý a chvílemi až zamrazí v zádech. Osobně jsem nic takového nečekala a tak mě každé další setkání s ním příjemně vytrhlo z rutinního přežívání.
A jestli mě něco během průchodu štvalo? To víte, že ano! Nejvíc asi používání stavebního materiálu během stavby. Trefit se na správné místo bylo chvílemi pěkný opruz. Našla se samozřejmě i nějaká ta technická chybička, bug či propad snímkové frekvence, ale narozdíl od jiných her to nebyly tak nepříjemné propady na pohled, abych je nějak výrazně vnímala. Určitě se najde ještě spousta práce a prostoru k vylaďování. Hru bych za sebe doporučila jak lidem, kteří nemají survivalovek nikdy dost, tak i těm, které u her odradí právě absence cílů či příběhu.
Green Hell je na první pohled typický survival, kde sbíráte suroviny a vyrábíte si všechno možné od přístřešku nad hlavou, přes ohniště a lapač vody, až po zbraně. Hra byla zhruba rok v předběžném přístupu a v první řadě zaujala svým realistickým grafickým provedením. Na začátku září přešla do plné verze a konečně nabízí příběhový režim. Bez cíle či nějakého náznaku příběhu mě totiž survivalovky většinou nebaví a postrádám motivaci. Motivace je tady, ale naše drahá polovička ne, a podle všeho je někde v hlubinách amazonského pralesa.
Vydáváte se tak do divočiny, kde Vám nejsou nepřáteli jen hlad, žízeň a únava, ale i Vaše psychika, neznalost a téměř jakákoliv živá potvora, na kterou narazíte. O příčetnost přicházíte při každé příležitosti, což může v prvních chvílích, než zjistíte pořádně co a jak, celkem odradit. Samozřejmě to můžete obejít v nastavení, ale nevím jestli se tím o mnohé neochudíte. V nastavení si lze odškrtnout i nějakou tu havěť, a tak jste-li např. vážný arachnofobik, můžete si dopomoci k příjemnějšímu hernímu zážitku.
Jak moc mě survivaly neoslovily, o to víc mě oslovilo tohle zelené peklíčko. Nejvíc nejspíš zpracováním krás amazonské džungle, pojetím výstavby i výroby. A hlavně právě příběhem, který mi v mnoha počinech tohoto žánru chybí. Pomalejší tempo se mi zamlouvá, veškeré nepříjemné hrozby také a ač mapa není až tak velká, ze začátku se mezi všemi těmi palmami, keři a skalisky velmi snadno ztrácí. Na to si musíte zvyknout, jelikož hra je právě hlavně o exploraci prostředí, odkoukání dovedností již hotových výrobků ostatních a hlavně o přežívání. Příběh je velmi dobrý, zajímavý a chvílemi až zamrazí v zádech. Osobně jsem nic takového nečekala a tak mě každé další setkání s ním příjemně vytrhlo z rutinního přežívání.
A jestli mě něco během průchodu štvalo? To víte, že ano! Nejvíc asi používání stavebního materiálu během stavby. Trefit se na správné místo bylo chvílemi pěkný opruz. Našla se samozřejmě i nějaká ta technická chybička, bug či propad snímkové frekvence, ale narozdíl od jiných her to nebyly tak nepříjemné propady na pohled, abych je nějak výrazně vnímala. Určitě se najde ještě spousta práce a prostoru k vylaďování. Hru bych za sebe doporučila jak lidem, kteří nemají survivalovek nikdy dost, tak i těm, které u her odradí právě absence cílů či příběhu.
Pro: Atmosféra, grafika a ztvárnění prostředí, herní doba, hratelnost, obtížnost, příběh, zjevný cíl
Proti: Občasný pixel hunting u stavby, prvotní neúspěchy a nepřístupnost mohou odradit, repetitivnost