Mám rád sérii Total War. Přesto jsem zjistil, že u Three Kingdoms jdu s hodnocením lehce proti proudu, když mu dávám o pár (desítek) procent méně, než většina ostatních. Dovolte mi však toto hodnocení obhájit.
První věc, kterou je potřeba si u Creative Assebly uvědomit, je to, že jejich hry jsou drahé. Řešit u nich poměr cena/výkon je záludné, protože hru můžete hrát 500 hodin, nebo ji po dvou dohráních za dvě různé frakce odložit. Pokud sečtu, kolik mě zatím stál Total War: Warhammer 2 se všemi DLC a... proboha. Stejně tak je těžké tuto hru hodnotit z hlediska konkurence. Civka má Endless, FIFA má PES, CoD (mělo) MoH, série TW ale přímou (validní) konkurenci nemá. Můžeme se tedy bavit o tom, co se změnilo, co se vylepšilo, co funguje lépe, co hůře od posledního dílu. Nebo to všechno přeskočit a prostě se bavit o tom, jak hra působí a jak je zábavná... Což by mohla být ta správná cesta (protože release verzi Rome 2 ničí Three Kingdoms s přehledem).
Vizuál a grafické zpracování
To je první věc, která mě na hře naprosto uchvátila. Vizuál strategické mapy je jedna z nejnádhernějších věcí na světě a spolu s technologickým stromem základních frakcí se jedná o vizuální zážitky srovnatelné s výhledem na rozhlehlý Grand Canyon (nikdy jsem tam nebyl) nebo pohledem do oček právě se narodivší dcery Jiřinky (nemám děti a určitě nebudou Jiřinka). Vizuál hry je krásný. Až na pár drobností se vše povedlo, o tom ale později. Grafika je na největší detaily rovněž perfektní a v bitvách se člověk může kochat detaily na štítech a oděvech vojáků.
Balance a AI
Hra nabízí dva hlavní herní režimy. Romantický, který by se dal přirovnat k filmům jako Red Cliff nebo Hero a realistický, který by se dal přirovnat k... realitě. Co platí pro oba módy, je velice slušné Ai na všechny obtížnosti... tedy na strategické mapě. Na té taktické se přece jen dočkáme u některých bitev klasických Total War rozhodnutí. Mezi mé nejoblíbenější patří jistě pronásledování jezdců s jednou jednotkou kopiníků, zatímco zmiňovaná jízda drtí pod kopyty lučištníky nepřítele. Sun Tze by měl radost. Nemůžeme ale asi nikdy očekávat, že Ai se bude vyhýbat bitvám na nevýhodných místech a nebude dělat občas hlouposti. Navíc, jaká by to pak byla zábava? Určitě Ai však doznalo vylepšení ve všech rovinách.
Co se balancování frakcí a jednotek týče, řekl bych, že i zde byla odvedena slušná práce (po několika updatech Yuan Shaa). Sice se v romantickém módu občas stane, hlavně na začátku hry, že zničíte všechny jednotky nepřítele a vašich zbývajících 700 můžu nedokáže porazit jednoho z generálů/hrdinů, což je však situace dobře známá i pro hráče TW: Warhammer a musí se s ní prostě počítat.
Diplomacie a špionování
Pojďme na věci, které jsou trochu rozporuplné. První z nich je spy mode, který do určité míry nahrazuje nebojové postavy na strategické mapě. Za mě je to určitě nejslabší prvek v tomto dílu. Diplomacie je jedním slovem... "velice dobrá, občas je jí však příliš". Funguje velice dobře, hned víte, s kým má cenu se bavit o čem. Někdo vám možná pustí dceru, někdo bude chtít obchodní dohodu, někdo jiný zase rád ukončí válku za jednoho koně a brnění. Co začne být po chvilce otravné je množství "dealů", které ve světě probíhá. Yuan Sheng opustil tuto koalici a jde do války s Jeng Jungem... Skvěle! Hlavně pro frakce, které nejsou úplně postaveny na diplomacii, se 10 až 20 notifikací za kolo o diplomacii ostatních na opačné straně mapy velmi rychle přejí (například za Yellow Turbany je to peklo).
Jatéčka
Nebudeme si nic nalhávat. Série TW je primárně o přesouvání armád, přechytračení soupeře, kterého dostanete do pasti a následném vyhlazení jeho armády vaší elitou. A zoomování na to, jak salvy od vašich lučištníků dělají paseku ve formacích soupeře (který ideálně nemá jednotky umějící jinou formaci než semknutou linii). Pozitivum je, že bitvy jsou pěkné a působí dobře. Systém generálů a jednotek, které mají pod sebou v "kohortě" funguje velice dobře. Co pro mě už tak dobře nefunguje, jsou jendotky samotné. Jasně, jsem lehce rozmazlený z Warhammeru, kde je samozřejmě obrovská variabilita, ale... no tak! Všichni mají několik typů kluků s kopím nebo mečem, lučištníků, koníků. Přeháním, ale... vzpomeňme si na PRVNÍ Rome. Egypťané měli silné válečné vozy, směrem na sever jsme našli frakce založené na obrovských jezdeckých armádách, kousek na západ od nich kluky, co měli dlouhá kopí a uměli falangu, ještě kousek dál zase skupinku, která se schovávala za velké "hranaté" štíty a spoléhala na mobilitu a morálku pěchoty, na sever zase hrubá síla barbarů... rozumíme si. Něco takového v Three Kingodms nečekejte a za mě je to největší problém celé hry. Ideální armáda pro rebely, Liu Beie, Shuo Janga, King Konga i všechny ostatní bude složením vždy velice podobná.
Přehlednost a hratelnost
Ultimátně je to vše o hratelnosti, která není vůbec špatná. Když se člověk přestane kochat, začne umisťovat generály k armádám, verbovat jednotky, starat se o města, posílat do nich "guvernéry"... Nových drobných mechanik je spousta, starost o jídlo a supplies armády, loajalita generálů, snaha stát se císařem. Navíc každá frakce má nějakou svou specialitku. Další velký problém (po ne-různorodosti jednotek/frakcí) je přehlednost. Ve jménech se začnete ztrácet na počtu 10 "poddaných". Nepomohou tomu ani velmi podobné portréty. Technologický strom je nádherný, ale ne příliš intuitivní, to stejné platí pro jednotky samotné (kde máte alespoň možnost vybrat ze dvou možností zobrazení na taktickém overlay), pokračujme budovami, abilitami... A vzhledem k tomu, že je těchto věcí ve hře celkem dost, po dvaceti hodinách jsem se stejně musel vždy zastavit, vše si projít a pak teprve vybrat jaký tech/budovu/jednotku/důda vlastně chci.
Verdikt
Three Kingdosm je velice dobrá hra, která dělá krásné věci... ehm... krásně a zajímavě. Občas se ztrácí v možnostech, které nabízí a občas se v nich ztratíte také. Jinak se jedná o jeden z lepších dílů série a můžeme jen čekat na to, co se bude odehrávat na druhé polovině mapy... jo, zapomněl jsem, že z celé Číny se většina děje jen v horní třetině, kde se narodí 80 % frakcí. Jinak se jedná o stabilní (nevěřím) hru, která se hraje velmi dobře, i když neposkytuje takovou variabilitu, na jakou jsou zvyklí hráči Warhammeru nebo Rome. Stačilo málo a mohla mít 90 %, takto zatím 75 %.
První věc, kterou je potřeba si u Creative Assebly uvědomit, je to, že jejich hry jsou drahé. Řešit u nich poměr cena/výkon je záludné, protože hru můžete hrát 500 hodin, nebo ji po dvou dohráních za dvě různé frakce odložit. Pokud sečtu, kolik mě zatím stál Total War: Warhammer 2 se všemi DLC a... proboha. Stejně tak je těžké tuto hru hodnotit z hlediska konkurence. Civka má Endless, FIFA má PES, CoD (mělo) MoH, série TW ale přímou (validní) konkurenci nemá. Můžeme se tedy bavit o tom, co se změnilo, co se vylepšilo, co funguje lépe, co hůře od posledního dílu. Nebo to všechno přeskočit a prostě se bavit o tom, jak hra působí a jak je zábavná... Což by mohla být ta správná cesta (protože release verzi Rome 2 ničí Three Kingdoms s přehledem).
Vizuál a grafické zpracování
To je první věc, která mě na hře naprosto uchvátila. Vizuál strategické mapy je jedna z nejnádhernějších věcí na světě a spolu s technologickým stromem základních frakcí se jedná o vizuální zážitky srovnatelné s výhledem na rozhlehlý Grand Canyon (nikdy jsem tam nebyl) nebo pohledem do oček právě se narodivší dcery Jiřinky (nemám děti a určitě nebudou Jiřinka). Vizuál hry je krásný. Až na pár drobností se vše povedlo, o tom ale později. Grafika je na největší detaily rovněž perfektní a v bitvách se člověk může kochat detaily na štítech a oděvech vojáků.
Balance a AI
Hra nabízí dva hlavní herní režimy. Romantický, který by se dal přirovnat k filmům jako Red Cliff nebo Hero a realistický, který by se dal přirovnat k... realitě. Co platí pro oba módy, je velice slušné Ai na všechny obtížnosti... tedy na strategické mapě. Na té taktické se přece jen dočkáme u některých bitev klasických Total War rozhodnutí. Mezi mé nejoblíbenější patří jistě pronásledování jezdců s jednou jednotkou kopiníků, zatímco zmiňovaná jízda drtí pod kopyty lučištníky nepřítele. Sun Tze by měl radost. Nemůžeme ale asi nikdy očekávat, že Ai se bude vyhýbat bitvám na nevýhodných místech a nebude dělat občas hlouposti. Navíc, jaká by to pak byla zábava? Určitě Ai však doznalo vylepšení ve všech rovinách.
Co se balancování frakcí a jednotek týče, řekl bych, že i zde byla odvedena slušná práce (po několika updatech Yuan Shaa). Sice se v romantickém módu občas stane, hlavně na začátku hry, že zničíte všechny jednotky nepřítele a vašich zbývajících 700 můžu nedokáže porazit jednoho z generálů/hrdinů, což je však situace dobře známá i pro hráče TW: Warhammer a musí se s ní prostě počítat.
Diplomacie a špionování
Pojďme na věci, které jsou trochu rozporuplné. První z nich je spy mode, který do určité míry nahrazuje nebojové postavy na strategické mapě. Za mě je to určitě nejslabší prvek v tomto dílu. Diplomacie je jedním slovem... "velice dobrá, občas je jí však příliš". Funguje velice dobře, hned víte, s kým má cenu se bavit o čem. Někdo vám možná pustí dceru, někdo bude chtít obchodní dohodu, někdo jiný zase rád ukončí válku za jednoho koně a brnění. Co začne být po chvilce otravné je množství "dealů", které ve světě probíhá. Yuan Sheng opustil tuto koalici a jde do války s Jeng Jungem... Skvěle! Hlavně pro frakce, které nejsou úplně postaveny na diplomacii, se 10 až 20 notifikací za kolo o diplomacii ostatních na opačné straně mapy velmi rychle přejí (například za Yellow Turbany je to peklo).
Jatéčka
Nebudeme si nic nalhávat. Série TW je primárně o přesouvání armád, přechytračení soupeře, kterého dostanete do pasti a následném vyhlazení jeho armády vaší elitou. A zoomování na to, jak salvy od vašich lučištníků dělají paseku ve formacích soupeře (který ideálně nemá jednotky umějící jinou formaci než semknutou linii). Pozitivum je, že bitvy jsou pěkné a působí dobře. Systém generálů a jednotek, které mají pod sebou v "kohortě" funguje velice dobře. Co pro mě už tak dobře nefunguje, jsou jendotky samotné. Jasně, jsem lehce rozmazlený z Warhammeru, kde je samozřejmě obrovská variabilita, ale... no tak! Všichni mají několik typů kluků s kopím nebo mečem, lučištníků, koníků. Přeháním, ale... vzpomeňme si na PRVNÍ Rome. Egypťané měli silné válečné vozy, směrem na sever jsme našli frakce založené na obrovských jezdeckých armádách, kousek na západ od nich kluky, co měli dlouhá kopí a uměli falangu, ještě kousek dál zase skupinku, která se schovávala za velké "hranaté" štíty a spoléhala na mobilitu a morálku pěchoty, na sever zase hrubá síla barbarů... rozumíme si. Něco takového v Three Kingodms nečekejte a za mě je to největší problém celé hry. Ideální armáda pro rebely, Liu Beie, Shuo Janga, King Konga i všechny ostatní bude složením vždy velice podobná.
Přehlednost a hratelnost
Ultimátně je to vše o hratelnosti, která není vůbec špatná. Když se člověk přestane kochat, začne umisťovat generály k armádám, verbovat jednotky, starat se o města, posílat do nich "guvernéry"... Nových drobných mechanik je spousta, starost o jídlo a supplies armády, loajalita generálů, snaha stát se císařem. Navíc každá frakce má nějakou svou specialitku. Další velký problém (po ne-různorodosti jednotek/frakcí) je přehlednost. Ve jménech se začnete ztrácet na počtu 10 "poddaných". Nepomohou tomu ani velmi podobné portréty. Technologický strom je nádherný, ale ne příliš intuitivní, to stejné platí pro jednotky samotné (kde máte alespoň možnost vybrat ze dvou možností zobrazení na taktickém overlay), pokračujme budovami, abilitami... A vzhledem k tomu, že je těchto věcí ve hře celkem dost, po dvaceti hodinách jsem se stejně musel vždy zastavit, vše si projít a pak teprve vybrat jaký tech/budovu/jednotku/důda vlastně chci.
Verdikt
Three Kingdosm je velice dobrá hra, která dělá krásné věci... ehm... krásně a zajímavě. Občas se ztrácí v možnostech, které nabízí a občas se v nich ztratíte také. Jinak se jedná o jeden z lepších dílů série a můžeme jen čekat na to, co se bude odehrávat na druhé polovině mapy... jo, zapomněl jsem, že z celé Číny se většina děje jen v horní třetině, kde se narodí 80 % frakcí. Jinak se jedná o stabilní (nevěřím) hru, která se hraje velmi dobře, i když neposkytuje takovou variabilitu, na jakou jsou zvyklí hráči Warhammeru nebo Rome. Stačilo málo a mohla mít 90 %, takto zatím 75 %.
The Silent Age
Pro: Vizuál, pokorok v Ai, atmosféra, většina nových mechanik.
Proti: Absence variability, nepřehlednost portrétů a jmen, špionování.