Z odstupem času je jasné, že v devadesátkách určoval směr vývoje FPS žánru hlavně ID software. Ať už to bylo s Wolfensteinem, Doomem nebo Quakem. Někdo může namítnout, že Duke Nukem nebo Blood byli lepší. Možná byli. Jejich směrem se ale vývoj žánru neposouval. Teď nemyslím přímo grafiku, ale celkovou hratelnost. Rychlost, dynamika, styl ovládání, pocit ze střelby. To prostě nemělo konkurenci. Až do příchodu Unrealu a hlavně Half-Lifu, který ale z Quaka stylem hodně vycházel.
Rychlost byla bohužel v Quakovi II trochu ubrána. Po dohrání prvního dílu jsem si musel chvíli zvykat na pomalou brokovnici. Ani mi úplně tolik nesedl při střelbě zvedající se samopal. Naopak z dvouhlavňové brokovnice se konečně stal ultimátní kanón na blízko, který najde uplatnění po celou hru. Na rozdíl od některých jiných zbraní. Blaster, granáty nebo jednoduchá brokovnice bohužel hodně brzo ztratí smysl. Proč bych měl sakra střílet ze samopalu, když mám rotačák ze stejnou municí?
Stroggové jsou skvěle děsivý nepřátelé. Škoda, že jejich bizarní augmentace nemohli být v té době trochu detailnější. Co jiného rozstřílet na kusy, než emzáky sestavené z lidských těl. Líbilo se mi na nich model zakrvácení při zásahu. Stejně tak mouchy obletující jejich těla. Postupem času přijdou jejich čím dál větší a lepší variace.
Hra od začátku rozhodně nepůsobí jako kdovíjaký ultimátní nářez. Prostředí je pořád stejné. Pryč je pěkná gotická architektura z prvního dílu. Často se někam vrací, nepřátelé jsou často schovaní za rohem, nebo na vás střílí z patra. Level design pro mě byl v některých částech dost rozporuplný. V druhé polovině se to ale naštěstí zlepší a to především z nástupem velkých a silných nepřátel. Hra je hned o dost zábavnější a hlavní boss dostatečně nebezpečný.
To byly časy, kdy jsem ho poprvé porazil u bratrance na počítači s Voodoo 2 12MB. Quake II je pomalejší a o něco horší, než první díl. Má ale své skvělé chvíle a hlavně ke konci je to skvělá hra.
A dá se taky krčit a skákat s raketometem.
Rychlost byla bohužel v Quakovi II trochu ubrána. Po dohrání prvního dílu jsem si musel chvíli zvykat na pomalou brokovnici. Ani mi úplně tolik nesedl při střelbě zvedající se samopal. Naopak z dvouhlavňové brokovnice se konečně stal ultimátní kanón na blízko, který najde uplatnění po celou hru. Na rozdíl od některých jiných zbraní. Blaster, granáty nebo jednoduchá brokovnice bohužel hodně brzo ztratí smysl. Proč bych měl sakra střílet ze samopalu, když mám rotačák ze stejnou municí?
Stroggové jsou skvěle děsivý nepřátelé. Škoda, že jejich bizarní augmentace nemohli být v té době trochu detailnější. Co jiného rozstřílet na kusy, než emzáky sestavené z lidských těl. Líbilo se mi na nich model zakrvácení při zásahu. Stejně tak mouchy obletující jejich těla. Postupem času přijdou jejich čím dál větší a lepší variace.
Hra od začátku rozhodně nepůsobí jako kdovíjaký ultimátní nářez. Prostředí je pořád stejné. Pryč je pěkná gotická architektura z prvního dílu. Často se někam vrací, nepřátelé jsou často schovaní za rohem, nebo na vás střílí z patra. Level design pro mě byl v některých částech dost rozporuplný. V druhé polovině se to ale naštěstí zlepší a to především z nástupem velkých a silných nepřátel. Hra je hned o dost zábavnější a hlavní boss dostatečně nebezpečný.
To byly časy, kdy jsem ho poprvé porazil u bratrance na počítači s Voodoo 2 12MB. Quake II je pomalejší a o něco horší, než první díl. Má ale své skvělé chvíle a hlavně ke konci je to skvělá hra.
A dá se taky krčit a skákat s raketometem.
Pro: stroggové, druhá polovina hry, pocit ze střelby
Proti: nevyvážené a některé zbytečné zbraně, rozpačitý začátek, ubráno na rychlosti, fádní prostředí