Po ohromně podařeném prvním dílu a jeho DLC jsem byl na dvojku nebývale natěšený. Přece jen jsem jedničku prošel hned několikrát, zkoušel jsem všechny různé způsoby, sbíral jsem achievementy apod. Na Dishonored 2 jsem se tak skočil prakticky okamžitě, jak jsem dostal možnost. Musel jsem pak sice počkat na nový počítač, ale aspoň jsem si hru vychutnal i po vizuální stránce. A celkově jsou mé dojmy pozitivní, má to však nějaké ale.

Hra je to prostě řemeslně vymazlená, stejně jako první díl. Prakticky všechno, co se mi v jedničce líbilo, najdeme i tady. Různé možnosti postupu, skryté cestičky, výborné souboje, arzenál zbraní a speciálních schopností. Navíc přibyly různé nové fajnové prvky. Ať už je to možnost hrát za Emily s jejím vlastním sortimentem schopností, nebo jsou to nové zbraně. Hlavní co se musí vyzdvihnout jsou některé velmi originálně pojaté mise, resp. jejich prostředí - zejména Stilton Manor s cestováním v čase, Jindosh Mansion se šíleným strojovým domem geniálního vynálezce, nebo oblast Dust District s krátkými prachovými bouřemi. Zachován je zde velmi pečlivý level design se spoustou tajemství, malých side questů, ukrytých pokladů, různými volbami postupu.

Co mě však trochu mrzí, je příběh. Oceňuji návaznost na DLC jedničky, a celkově mu nemám moc co vytknout po stránce logiky, postav, apod. Bohužel mě ale nechal vcelku chladným, nijak zvlášť nezaujal. Zatímco v prvním díle jsem cítil silnou motivaci hlavního hrdiny skrze všechny ty vraždy, zrady, nutnost chránit malou Emily, tady už to bylo slabší. Prostě přišli záporáci, tak víte co máte dělat. Navíc mi chyběl ten zásadní rozdíl mezi hrou na Low a High Chaos, který v jedničce diametrálně měnil vyznění poslední mise.

Přes tyto výtky však musím zdůraznit, že i tak je Dishonored 2 skvělý herní počin. Zaostává v něčem za pro mě nepřekonatelným prvním dílem, sám o sobě je ale výborný.