Když jsem poprvé spustil tuhle hru, tak moje první reakce byla: Co to sakra je?! Dýchla na mě odporná grafická stylizace s hodně nepřehledným prostředím. Nevyznat se v tomto striktním tunelu o pár tajných odbočkách je teda něco. Hru jsem hrál v kooperaci se svou holkou a první kapitolu jsme si jen zvykali na ovládání a styl hraní. Zvykali jsme si na to, že hra se pevně uložila až docela po dlouhé době. Zvykali na tu hnusnou grafiku a její nepřehlednou architekturu.
Na druhou stranu - Hunted: The Demon's Forge je na PS3 skvěle rozhýbaná a ani ve splitscreenu jsem nepocítil záškub nebo zpomalení. V singlu se to hýbe ještě líp. Škoda, že se občas zasekl skript nebo naše postavy do textury s nutností načíst checkpoint. Nenechali jsme se odradit a postupem času si na tuto prezentaci zvykli. Naučili jsme se ovládání a najednou jsme nechtěli přerušovat hru ani kvůli spánku. Ve dvou je to fakt dost zábavné. Zvlášť, když máte hned od začátku genderově rozdané role, takže odpadla hádka, kdo za koho bude hrát.
Hra je až úsměvně sexistická. V menu jsem se nemohl nabažit Caddokovo plácnutí mečem po Elařině zadku. Při přecházení do lokací si Elařiných koz a zadku užijete až až. Caddok toho naopak moc neukázal. Úsměvná byla představa, jak by asi polonahá Elara musela být po těch bojích sedřená. Stejně tak mě hrozně bavila její hláška při oživení. ,,My hero!´´ Už jenom kvůli tomuhle bych za Elaru ani hrát nechtěl.
Samotný soubojový systém je svou jednoduchostí ohlodán na kost. Elara střílí a Caddok má na výběr ze dvou druhů úderů a blokování. Nejde vytvořit žádné kombo. Jen blok, úder, blok, úder. Občas nějaké kouzlo nebo schopnost. Hunted: The Demon's Forge je hodně akční dlouhá a někdy dost těžká. Hlavní boss byl v kooperaci úplný očistec. Snad milión pokusů a nakonec totální sebeuspokojení z jeho porážky (obtížnost gamer).
Hunted má spoustu chyb. Najde se v něm spoustu věcí, který by se mu dali vyčítat. Pravdou je, že jsme to nemohli přestat hrát, doku jsme to nedohráli na evil ending. To bylo sakra ale dost nespravedlivý. Když jsme to vypili jen jednou.
Na druhou stranu - Hunted: The Demon's Forge je na PS3 skvěle rozhýbaná a ani ve splitscreenu jsem nepocítil záškub nebo zpomalení. V singlu se to hýbe ještě líp. Škoda, že se občas zasekl skript nebo naše postavy do textury s nutností načíst checkpoint. Nenechali jsme se odradit a postupem času si na tuto prezentaci zvykli. Naučili jsme se ovládání a najednou jsme nechtěli přerušovat hru ani kvůli spánku. Ve dvou je to fakt dost zábavné. Zvlášť, když máte hned od začátku genderově rozdané role, takže odpadla hádka, kdo za koho bude hrát.
Hra je až úsměvně sexistická. V menu jsem se nemohl nabažit Caddokovo plácnutí mečem po Elařině zadku. Při přecházení do lokací si Elařiných koz a zadku užijete až až. Caddok toho naopak moc neukázal. Úsměvná byla představa, jak by asi polonahá Elara musela být po těch bojích sedřená. Stejně tak mě hrozně bavila její hláška při oživení. ,,My hero!´´ Už jenom kvůli tomuhle bych za Elaru ani hrát nechtěl.
Samotný soubojový systém je svou jednoduchostí ohlodán na kost. Elara střílí a Caddok má na výběr ze dvou druhů úderů a blokování. Nejde vytvořit žádné kombo. Jen blok, úder, blok, úder. Občas nějaké kouzlo nebo schopnost. Hunted: The Demon's Forge je hodně akční dlouhá a někdy dost těžká. Hlavní boss byl v kooperaci úplný očistec. Snad milión pokusů a nakonec totální sebeuspokojení z jeho porážky (obtížnost gamer).
Hunted má spoustu chyb. Najde se v něm spoustu věcí, který by se mu dali vyčítat. Pravdou je, že jsme to nemohli přestat hrát, doku jsme to nedohráli na evil ending. To bylo sakra ale dost nespravedlivý. Když jsme to vypili jen jednou.
Pro: perfektní kooperace, dlouhá hra, hodně akce, která se pěkně hýbe
Proti: jednodušší souboják nemůže být, hnusná prezentace, hnusná grafika, grafické chyby