Na úvod musím uvést, že jsem nehrál předchozí díly a ani žádnou soulslike hru. Takže nebudu srovnávat, hodnotit odkazy na jedničku nebo srovnávat s Bloodbornem. Budu hodnotit hru čistě samu o sobě s pohledu casual hráče.

Začátek v této hře byl pro mě silně traumatizující. Hra nabízí zcela rozdílný herní styl než na jaký jsem zvyklý z jiných RPG z pohledu třetí osoby. Vysoká náročnost spojená s nutností dokonalého ovládání postavy a znalosti všech herních mechanik, po smrti restart celé lokace a první bossfight!!! který jsem prostě nedával. Přiznám se, že jsem hru přestal po pár marných pokusech zdolat prvního bosse hrát. Přesto jsem se k ní rychle vrátil, protože již po této krátké zkušenosti mě hra silně přitahovala díky několika věcem. Jednak to byla hratelnost, ačkoliv těžká, opravdu návyková. Co mě upoutalo byl také vizuál, který sice po technické stránce není na vrcholu herní scény, ale má svojí nepochybnou ponurou svébytnost a originalitu, která se projevuje nejen ve vzhledu prostředí ale i nepřátel. Prostě a jednoduše jde o originální a návykovou hru.

Na podruhé jsem se tedy připravil. Pustil si pár gameplay videí něco si o hře přečetl, naučil se všechny mechaniky ovládání postavy a vyrazil. A bavil jsem se až do konce. Jakmile jsem se s hrou sžil, nepustila mě ani na chvíli ze svých temných pařátů. Náročnost pro mě sice zůstala vysoká, ale až téměř do závěru jsem se nikde vyloženě nezasekl. Drtivou většinu bossfightů jsem byl schopen zvládnout na 5-10 pokusů a většinou mě spíše štvali některé lokace s řadovějšími protivníky než bossové na konci těchto lokací. Skutečný problém jsem měl až na konci s dvěma vlastně nepovinnými bossy - Champion Gundyr a The Nameless King. Počet pokusů a zešedivělých vlasů, než jsem je udolal radši ani nebudu zkoušet počítat :)

Nechci se široce rozepisovat o všech aspektech hry a tak vyberu tři věci, které mě nejvíce zaujaly:
1) Soubojový systém a systém rozvoje postavy je dle mého téměř dokonalý. Souboje mají vysokou intenzitu a jsou "cítit". Hráč bitvu se svými protivníky opravdu vnímá a je do ni vtažen. Tomu napomáhá i skvělé ozvučení a soundtrack. Ke hře lze navíc přistoupit s opravdu velkým množstvím herních stylů. Jít na sílu s obrovskou obouruční mačetou nebo spíše s lehčím mečem a štítem? Nebo zasypat nepřítele ohnivou pyromancií či magickými kouzly? V každé akční RPG hře máte různé charaktery a styly postav ale troufnu si tvrdit, že teprve v Dark souls to má skutečně kruciální význam z hlediska soubojové strategie. Každý charakter vyžaduje zcela jiný přístup a musíte se ho opravdu naučit důkladně používat. Výběr někdy i bizarních zbraní je široký musíte vhodně volit typ zbraně s herním stylem, který používáte.
2) Velmi se mi líbí přehledný a funkční inventář a ovládání při využití jednotlivých předmětů. Vše je velmi intuitivní, dobře a rychle použitelné při hraní a ačkoliv cestou nasbíráte opravdu spoustu "bordelu", nikdy se mi nestalo, že bych se v předmětech a jejich využití ztrácel (tak typické pro mnoho jiných obdobných her).
3) Ohromně mě zaujal celý svět Dark souls a jeho umělecké ztvárnění. Je pravda, že té monumentální gotiky je až moc, ale já se ji nemohl nabažit. Mimořádně skvělý jsou jednotlivý nepřátelé, kteří jsou unikátní nejen vzhledem ale i způsobem boje. Někteří zde kritizují, že je hra po čase repetitivní. Ano, pouze zde chodíte a masakrujete své nebohé oběti, ale ty oběti se neustále mění a pohybují se neustále v nových a originálních lokacích. Ani na okamžik jsem se neudil a neměl problém s tím, že je vlastně vše pořád na jedno brdo. Ono totiž není.

Našlo by se i pár vad na kráse, tou hlavní je nepochybně kamera (hrál jsem PC verzi), která byla často větším protivníkem než nepřítel. To, že vás protivník může rozsekat skrze zeď také nepotěší, ale dá se na to zvyknout. Pro neznalce DS je problém orientovat se v příběhu, který zřejmě pro člověka, který nehrál předchozí díly není příliš srozumitelný. Ani fakt, že příběh vlastně čtete více méně z textů u jednotlivých předmětů (především prstenů nebo duší bossů) mi nepřišel úplně šťastný, ale to je subjektivní věc. Ale jak jsem psal výše, vše je zajímavé a motivuje mě to, pustit se do předchozích dílů.

Na závěr tedy nezbývá než hru maximálně pochválit. Jde o náročnou hru, kde se musíte neustále učit, ale když tomu dáte alespoň trochu námahy, tak to tak hrozné zase není. Jde o hru odehrávající se v jedinečné atmosféře se skvělými zrůdami a protivníky, kteří jsou originální na pohled i v souboji a jde o hru, kde tyto souboje opravdu cítíte a jste jimi pohlceni. Vše je přitom intuitivní a přehledné. A tak to mám rád.