Čtyřka je po San Andreas teprve druhé GTA, co se mi podařilo dohrát na 100 %. Ještě jsem zkoušel Vice City, ale tam mi chyběl jeden jediný unikátní skok a nepřišel jsem na to, který to je. V San Andreas se skoky k mé radosti do kompletního dohrání nepočítaly, a i když byly ve čtyřce znovu zahrnuty, zvládl jsem je i díky upozornění samotné hry na to, zda jsem daný skok již zdolal nebo ne.

Myslím si, že kdybych hrál GTA IV v době vydání, tak by mě nebavilo tolik, jako dnes. Oproti trojce, a především pak Vice City se San Andreas jde totiž o diametrálně odlišný díl, který klade větší důraz na realitu. Zbraně na ulicích už se nevznášejí, ale leží na zemi nebo jsou opřené o zeď, nelze získat žádné bonusy ve formě nekonečného běhu nebo nehořlavosti a samostatnou kapitolou je chování aut a všech vozidel obecně.

Pominu-li jízdní vlastnosti, na které jsem si musel chvíli zvykat, pak hlavní změnou je poškození dopravních prostředků. Téměř vždy se zdeformuje přesně to místo, kde k nárazu došlo, a to nejen na vozidlech, ale i na překážce ve formě zdi, sloupku či popelnice do níž narazím. To mě opravdu ohromilo. Mohu si dokonce rozbít auto tak, že přestane jet a už nejde nastartovat a při opravdu velkém poškození začne hořet a vybuchne, ale už nevybuchne při pouhém otočení na střechu. Když naberu prostitutku, tak už v její přítomnosti jen nesedíme na předních sedačkách a nečumíme dopředu v houpajícím se autě, ale opravdu se něco děje.

Zpočátku jsem měl problém s výběrem rádia, které budu poslouchat a už jsem přemýšlel, že si do hry vložím vlastní hudbu, ale nakonec jsem na doporučení Paula zkusil Radio Broker a následně Liberty Rock Radio, kde hrají převážně mé oblíbené osmdesátky a devadesátky a bylo jasno. Nic jiného už jsem neladil.

Mise jsou z velké většiny klasické přijeď, zabij a ujeď, ale na to už jsem si za ta léta zvykl. Došlo ke značné redukci vedlejších činností, ale stejně mě v San Andreas štvala nutnost jíst a posilovnu s tetovacím salónem jsem také nijak extra nevyužíval. Stále toho však zbylo dost a nudil jsem se asi jen s kamarády, kteří jsou strašně otravní a chtěli mě vidět snad každé dva nebo tři herní dny. Četl jsem však, že si na to stěžovala spousta hráčů, tak to v dalších dílech omezili.

Nechybí zde ani krádeže aut na zakázku, které mě vždy bavily. Však je to v podstatě motto celé série a jsem rád, že jsem se dočkal i zde, ale měl jsem radši celý seznam najednou, z nějž jsem si mohl vybrat a ne, že mi někdo bude postupně posílat SMS s jednotlivými a navíc zcela konkrétními kusy. Potěšily mě i odkazy na starší díly, ať už jde o vyzvánění mobilu, graffiti s některými známými postavami nebo oblečení Clauda Speeda, které jsem po získání nosil až do konce.

Příslušníků policie je v GTA IV podle mě zbytečně moc, a to ať už se jedná o pochůzkáře nebo pojízdné hlídky, na než jsem narážel snad na každé druhé křižovatce. Na druhou stranu mě zaujal nový únikový systém, kdy se stačilo dostat mimo danou výseč a po chvilce mě už nikdo nehledal. Jednou jsem se zbavil i nejvyššího stupně hledanosti, což se mi ve starších dílech snad nikdy nepodařilo.

Skvělá byla možnost volby, zda někoho zabiju nebo ne. Těchto rozhodnutí bylo ve hře asi deset a několik jich mělo vliv na to, zda se daná postava později objeví s vedlejším úkolem či nikoli a je super, že vývojáři právě tyto úkoly nezahrnuli do kompletního dokončení hry a nikoho tak nepenalizují. Poslední volba má vliv na zakončení a já si je vyzkoušel obě. Konec pomsta, kdy zemře Kate mi přišel lepší než Dohoda, kdy zemře Roman, protože jsem si k Romanovi vytvořil lepší vztah, než ke Kate, která mi celou hru byla tak nějak jedno. Navíc Roman bude otec, takže by byla neúplná rodina a přišlo mi i logické Nikovo počínání, kdy už nebude spolupracovat s podrazákem, ale zabije ho, jakmile se dozví, kde se nachází.

Hodně mi chyběl nákup nemovitostí, a nemohl jsem tak ten svůj vydělaný milion dolarů nikam investovat. S tím souvisí i málo ukládacích míst, což nově trochu kompenzuje automatické ukládání po každé misi. Trochu mi vadila také kamera, která se při řízení šíleně dlouho centrovala a vůbec se chovala prapodivně, ale naučil jsem se díky tomu řídit s myší a šlo mi pak skvěle střílet z auta, což jsem nikdy moc nezvládal. Navíc už dávno hraju na WSAD a ne na šipkách, takže se jednou rukou řídí celkem dobře. V tak monstrózní hře se samozřejmě nešlo vyvarovat bugů, sem tam vypadnutí textury či nelogického chování chodců i řidičů, ale nic strašného to nebylo.