Sith Lords jsou pro mě velmi kontroverzním pokračováním skvělého prvního KOTORu a abych řekl pravdu, ačkoli jsem čekal, že se mi mnohé jeho rysy nebudou zrovna líbit, K2 žel má očekávání předčil.
Předně, jak považuji původní KOTOR za nádhernou hru, dvojka je až nehorázně ošklivá. Asi v té (místy křečovité) snaze o super-temné vyznění vypustili tvůrci většinu barev a zbyly tak vesměs pouze odstíny šedi; a to navzdory vcelku zdařilým artworkům. Zvláště finální lokace tedy mohla nabídnout více.
Větší linearita a menší počet sidequestů mi ani nevadí; jen těch soubojů je až otřesně mnoho a nebýt tam slušné množství dialogů (mimochodem, využívání atributů pro další odpovědi ve stylu PST je skvělé zlepšení), sotva bych to dohrál. Nový systém družiníků je zajímavý, ale rozhodně dosti nedořešený a nepřesvědčivý (viz již zmíněné získávání vlivu). Proti samotným postavám nemám nic, Visas Marr či Služebnou jsem si velmi oblíbil, místy jsem však měl dost nepříjemný pocit, že chcete-li se o svých parťácích něco dozvědět (= něco z příběhu mít), musíte je tahat na přesně definovaná místa, čímž tak nějak odpadá možnost volby skupiny a vše je v podstatě striktně nalinkováno; i proto jsem si nikoho z K2 neoblíbil ani zdaleka tak jako některé parťáky z prvního dílu.
A pak je tu samozřejmě konec; jakkoli mohou mnozí namítat, že zakončení (za světlou stranu) K1 bylo příliš optimistické, naivní atp., mně se líbilo (a navíc bylo v duchu původních SW) a především - byl to opravdový konec. Tady je opravdu tolik neukončeností, až to zaráží; význam pasáží s Mirou či droidy mi třeba zcela unikl, o Ebon Hawku nemluvě.
Chvíli jsem sice zvažoval - i přes to množství chyb (popravdě jsem neočekával, že by ještě nějaká hra mohla trumfnout první Fallout či Bloodlines) a nedostatků - devítku, protože přeci jen mě hra svou atmosférou opravdu pohltila. Jenže po dohrání jsem se cítil víc než cokoli jiného skutečně podvedeně a stavět tak Knights of the Old Republic II na úroveň prvního dílu by v mém pohledu zkrátka nebylo fér.
Předně, jak považuji původní KOTOR za nádhernou hru, dvojka je až nehorázně ošklivá. Asi v té (místy křečovité) snaze o super-temné vyznění vypustili tvůrci většinu barev a zbyly tak vesměs pouze odstíny šedi; a to navzdory vcelku zdařilým artworkům. Zvláště finální lokace tedy mohla nabídnout více.
Větší linearita a menší počet sidequestů mi ani nevadí; jen těch soubojů je až otřesně mnoho a nebýt tam slušné množství dialogů (mimochodem, využívání atributů pro další odpovědi ve stylu PST je skvělé zlepšení), sotva bych to dohrál. Nový systém družiníků je zajímavý, ale rozhodně dosti nedořešený a nepřesvědčivý (viz již zmíněné získávání vlivu). Proti samotným postavám nemám nic, Visas Marr či Služebnou jsem si velmi oblíbil, místy jsem však měl dost nepříjemný pocit, že chcete-li se o svých parťácích něco dozvědět (= něco z příběhu mít), musíte je tahat na přesně definovaná místa, čímž tak nějak odpadá možnost volby skupiny a vše je v podstatě striktně nalinkováno; i proto jsem si nikoho z K2 neoblíbil ani zdaleka tak jako některé parťáky z prvního dílu.
A pak je tu samozřejmě konec; jakkoli mohou mnozí namítat, že zakončení (za světlou stranu) K1 bylo příliš optimistické, naivní atp., mně se líbilo (a navíc bylo v duchu původních SW) a především - byl to opravdový konec. Tady je opravdu tolik neukončeností, až to zaráží; význam pasáží s Mirou či droidy mi třeba zcela unikl, o Ebon Hawku nemluvě.
Chvíli jsem sice zvažoval - i přes to množství chyb (popravdě jsem neočekával, že by ještě nějaká hra mohla trumfnout první Fallout či Bloodlines) a nedostatků - devítku, protože přeci jen mě hra svou atmosférou opravdu pohltila. Jenže po dohrání jsem se cítil víc než cokoli jiného skutečně podvedeně a stavět tak Knights of the Old Republic II na úroveň prvního dílu by v mém pohledu zkrátka nebylo fér.
