Rok 2019 jsem, koukám, věnoval především dohrávání starých restů - jednak her, které jsem před lety rozehrál a nedokončil, a jednak her, které jsem si už deset a více let zahrát chtěl. Noir je ten druhý případ.

Narazil jsem na něj, jak už to tak bývá, při listování starých Score. Hra sice používá full motion videa pro cutscény, ale těch je hodně málo. Potom ještě často slyšíte hlas v telefonu (který slouží jako hodně neorganicky zapracovaná nápověda, resp. sdělované informace silně narušují ponoření se do hry) - a to je všechno. O dialozích se nedá mluvit, jedná se vždy jen o krátký film, načež daná osoba zmizí a už se neobjeví. Většinu času strávíte procházením pustých lokací (místy dost zamotaných), sem tam nějaký detail na prohlédnutí, sem tam nějaký ten dokument k pročtení a do toho náckové.

Noir působí, náladou, námětem i zpracováním, jako takové lehké rozehřátí se před Black Dahlia. S tou se ale nemůže měřit ani obtížností, ani rozpočtem nebo obsazením. Hra taky nemá žádné puzzly nebo hádanky a ani práci s inventářem -prostě jen někam přijdete, seberete předmět a ten se pak použije automaticky. Když předmět nemáte, nic se nestane, když daný předmět máte, jede se dál. Dle mého názoru hře ubližuje její statičnost (především v rámci pohybu a orientace v lokacích, kdyby byla s volným otáčením kolem vlastní osy nebo dokonce s volným pohybem - opuštěné lokace mi hodně připomněly překvapivě Vampire: The Masquerade - Bloodlines).

Asi takhle, pokud jde o hru s noirem v názvu, spíš bych doporučil Discworld Noir (L.A. Noire jsem ještě nehrál).