Úvod tohoto komentáře bych začal prostým výrazem: Nemám rád Japonská RPG. Ba bych dokonce mohl konstatovat, že cítím určitý typ averze vůči tomuto žánru s anachronickým designem, který sahá až do dob vzestupu hípíků a samotných počátků nejvlivnější konzolové krabičky s názvem NES. Vyzkoušel jsem mnohé J-rpg koniny a mnoha kolegy jsem byl konfrontován konstatováními, že bych měl dát šanci té nebo té hře, jež se lišila od té poslední maximálně tak názvem a příběhovým pozadím.

Dragon Quest XI není v základu jiný - super ultra megakliše příběh s němým protaganistou androgynního vzezření, elementární tahový systém, to vše pokryto klasickou Japosnkou úchylností, která pro mnohé může být dostačně silným repelentem.

Ale proč o tom teda píšu? Proč vkládám úsilí a čas pro psaní komentáře? A proč se to v mém hodnocení zelená? Co dělá DQ XI jinak? Nic a zároveň hodně. Protože i přes onen nervy trhající fundamentalismus je tu několik věcí, které mé pozadí udržely na mé staré dřevěné socialistické židli.

1. Vizuál: To jest aspekt, který upoutal mé cynické oko v okamžení, at už z obrázků statických či pohyblivých mi bylo jasné, že tento výplod nebude jako z splašků přetékající anime zvratky, kterými se honosí 99% J-RPG vředů na trhu.

Dragon Quest XI je hra pěkná, opravdu pěkná. Umělecky pestrá, úderná, leč k oku galantní. Barvy nejsou přesaturovány a celý onen anime style šmrncnutý cel-shadem je kulantně vypracovaný. Navíc se nešetřilo ani na technické stránce a detailech. Textury jsou překvapivě ostré, modely postav, obzvláště oblečení, jsou chvályhodně detailní. Totéž platí o všech vesničkách, městech a hradech a všech potvůrkách, co se loudají tímto líbezným světem. Příběhová linka je plná hezkých, neKojimovsky dlouhých, cutscén a jednoduše se na to moc hezky kouká. Nejhezčí hra v žánru? Ano! Ano, soudruzi.

2. Vyprávění příběhu: Jak jsem předeslal výše. Originalitu ve story by jste nenašli, i kdyby jste udělali stojku na uchu. Vesměs si stačí přečíst popisek a máte jasno. Vy jakožto hrdina světla musíte najít kouzelné drahokamy, aby jste dostaly přístup k meči světla, kterým musíte udělat novou díru do rektální oblasti pradávnému zlu. Vopruz.

Jeden mladý mudrc pajmič však jednou pravil: "Je to ona cesta, po které putujeme, jež nás vede k našemu vytouženému cíli" Nebo tak něco. A cesta je to dlouhá, plna odboček, propastí a mnohých pocestných. To jsem si takhle po 15 hodinách řekl: "Konec? Už? Aha, tak ne." Mnohem později "Sláva! Konec! Co? You mad, bro? Ještě nejsi ani za půlkou!" Jak postupujete, důležitost (na pohled banálního questu), se razantně prohloubí, napětí nabobtná a celé to nabere celkem monumentální rozměry. Navíc mě hra neznásilňovala tunou expozice a odkazů na starší díly. Dobrá hra pro hejtry či nezasvěcené panny.

3.Postavy: "U všech božstev světa! Já žádný postavě v mé družině nechci zatlačit oči do lebky nebo je zaživa stáhnout z kůže! Dokonce si pamatuju jejich jména!" Fakt. Někdo je zajímavější více, někdo méně, ale jako celek parta působila sympatickým a převážně heterosexuálním dojmem. Výjimkou byla latinská, excentrická, narcistická homokláda, Buznando. Tedy pardon, chtěl jsem říct pozitivní, přátelsky laděný homosexuální hoch, Sylvando. Toho jsem prvních pár hodin měl chuť přivázat za koule řetězem ke traktoru a prohnat jeho holou řitku kaktusovým polem. Časem jsme s sobě ale přilnuli a byli jsme v sobě, jako praví amígos. NPCčka jsou taky fajn a pokud opominu příšerný "side questy" tak i velmi kvalitně napsány.

4. Překlad a dabing: Související s bodem 3. Obojí nadstandardně kvalitní, až se mi nechce věřit, že to zmrskali Japonci. Kvalita překladu sahá až do různých anglických slangů, průpovídek, slovních hříček a dokonce básnických částí, navíc k tomu všemu není angličtina nijak komplikovaná. Dabing nepůsobí preafektovaně, ani apaticky, nýbrž hezky sympaticky.

A to jsou, vážení kolegové, čtyři základní body, které způsobily zázrak. Mimo toho je tu i pár drobností, jako viditelnost potvor ve světě, ergo možnost se vyhnout boji *díky bože* a relativní přehlednost inventáře a stromu schopností.

Grind je však nevyhnutelný, jednoduché souboje/obtížnost, triviální management party, neskutečně malý výběr zbraní i brnění a místy dost protivná hudba však nedokázali odvrátit historickou událost! Pajma dohrál "tradiční" japonský RPG, a bez jakéhokoliv cynismu a nadsázky si ho užil! A pokud jsem si to užil já, dokáže to i jiný! Proč jsem si dal práci (s již tradičně) zbytečně dlouhým komentářem? Abych Square Enix nepatrně oplatil službu za nemalou kupu práce, kterou na DQ XI odvedli.